Snímek Útěk z Utopie režisérky a střihačky Madeleine Gavinové patřil k nejdiskutovanějším dokumentárním filmům minulého roku. Zločinný režim Severní Koreje zobrazuje za pomocí výpovědí osob, které jeho perzekuci přímo zažily. Strhující a v mnoha ohledech nepříjemný počin nyní uvedou i česká kina.

Ironický název dokumentu pasuje Severní Koreu (stát ve filmu cíleně není nazýván Korejská lidově demokratická republika) na utopistický ráj. Země podle oficiální politiky Kim Čong-una vzkvétá a všechny tamní nedostatky blednou ve srovnání s kapitalistickým světem. Přesto na obyvatele občas padne stín podezření – hlavně, když jsou perzekuováni za malý přečin nebo jim hrozí vyhnanství (tedy téměř jistá smrt v nehostinné hornaté krajině). Zlomek z nich se v této situaci odváží jednat a vyhledá osobu se zahraničními kontakty. Tím začíná strastiplná cesta, na kterou někdy vydávají i celé rodiny.

Jak vystavět realitu
Útěk z Utopie by nemohl vzniknout bez křesťanského pastora jihokorejského původu Kima Sungeuna. Právě díky jeho novodobé „podzemní železnici“ uniklo od roku 2000 ze Severní Korey přes tisíc lidí. Sungeun ve filmu vystupuje nejen jako koordinátor záchranného projektu Caleb Mission, ale do akcí se sám zapojuje a osobně komunikuje se všemi uprchlíky. Caleb Mission se musí adaptovat, protože Severní Korea dozor nad hranicemi stále zpřísňuje. Dílo Gavinové stojí na kamerových záznamech, které pořídili uprchlíci a podplacení pašeráci. Unikátní záběry v praxi slouží jako svědectví i návod pro další následovníky. V kontextu filmových projektů o Severní Koreji nemají obdoby.

Útěk z Utopie patří k dokumentárním snímkům, které hlavní argument podtrhují nejen napínavými scénami, ale vyloženě thrillerovou strukturou narativu. Pasáže útěku získávají na naléhavosti tím, že je dílo prezentuje coby skutečné události z našeho světa (při definování „dokumentárního filmu“ není kritérium pravdivosti moc užitečné – důležitá je přítomnost rétorické strategie, která tvrdí, že sledujeme něco z našeho světa). K podobným nástrojům se uchýlil i Dán Mads Brügger ve svém neméně odvážném portrétu diktátorského režimu Krtek – špionem v Severní Koreji (2020). Za průlom těchto thrillerových tendencí v moderním dokumentu bývá často označován Oscarem ověnčený Citizenfour: Občan Snowden (2014) od Laury Poitrasové.

Hlavy krát 22
Vyprávění se v samostatných liniích věnuje několika skupinám postav. Nad uprchlíky bdí a kamerám situace osvětluje zmíněný pastor Sungeun. V průběhu filmu se jeho hlavním cílem stane úspěšné eskortování pětičlenné severokorejské rodiny do bezpečí. Cestu této skupiny, která vede skrze Čínu, Laos a Vietnam, sledujeme v druhé linii. Jako skličující kontrapunkt k této napínavé pouti slouží příběh matky, která před lety uprchla a nyní čeká na zprávy o synovi, jenž v Severní Koreji zůstal. Čtvrtou linkou, která vyprávění poskytuje soudržnost, je exkurz do historie státu a jeho současného fungování. Tato část s tzv. „mluvícími hlavami“ se blíží estetice televizních naučných dokumentů. Její přítomnost je žádoucí – je plná informací „bez obalu“, kterým by se večerní zprávy nejspíše vyhnuly, natočená je ale velmi konvenčním způsobem.
Snímek je kvůli ochraně účastníků záměrně nespecifický v tom, kolik se například pašerákům obvykle platí a jak dlouho celý systém funguje. I s přihlédnutím k těmto omezením obsahuje Útěk z Utopie množství ve všech ohledech mimořádně hodnotných záběrů, které vznikly za severokorejskými ploty. Chybí známá propaganda – tyto záznamy jsou dílem sympatizantů demokracie a skrytých kamer, za jejichž vlastnictví hrozí smrt. Zemi odhalují jako zaostalé a bezútěšné místo, které nedává svým obyvatelům žádnou možnost volby. Ve filmu funkčně zdůrazňují mnohá tvrzení a argumenty, vlastně ale mluví samy za sebe. Postačí i jen krátký pohled na všudypřítomné zkoušené tváře, zanedbaná obydlí a zaostalou technologii. Z dlouhodobého hlediska bude k nejhorším zločinům současného Ruska patřit patrně i to, jak ochotně Severní Koreji pomáhá, jen aby mohl nadále vyzbrojovat okupační armádu na Ukrajině.

Útěk z Utopie je teprve třetí celovečerní počin, který Madeleine Gavinová režírovala, na pozici střihačky dokumentárních i hraných snímků ale pracuje přes 28 let. Možná i díky tomu je filmu vlastní skvělý rytmus, který zdůrazňuje důležité chvíle, a ze strastiplného útěku, který trval zřejmě několik týdnů, učinil napínavý a stísňující zážitek. Etiku stranou, účel světí prostředky – silnější obžalobu severokorejského režimu v celovečerním formátu neuvidíte.

Útěk z Utopie
režie Madeleine Gavinová)
USA, 2023, 115 min.