Mundstock anti-Mundstockem
Na konci května měla ve Studiu Hrdinů premiéru poslední inscenace sezóny 2015/16, adaptace slavného románu Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. Autor scénáře a režisér Miloš Horanský, básník a profesor na pražské DAMU, obsadil do hlavní role Vojtěcha Dyka. Rozhovor s Vojtěchem vznikl jen pár dní před premiérou…
Jak dlouho jsi rozmýšlel, jestli přijmeš nabídku na hlavní roli v představení Pan Theodor Mundstock Studia Hrdinů? Znal jsi repertoár této scény?
Rozmýšlel, ale spíš z časových důvodů, neb jsem nechtěl dělat víc věcí dohromady. Studio Hrdinů jsem před tím bohužel neznal, lépe řečeno jeho repertoár. Věděl jsem, že je to vcelku nový prostor, kdo tam hrává, kdo tam režírovává a že se jedná o jakousi novou energii v českém divadle nezatíženou historií a zkamenělinou některých už etablovaných scén. Nu a pak Horanský, Míčová, Poláková, Pěchouček, Horák, Acher, Hrzánová, Třešňáková a to se Vám to pak hezky rozmýšlí…
Naplnily se tvé představy? Jaké bylo zkoušení s profesorem Horanským?
Jestli se něco naplnilo, to nevím, ten výraz je pro mě moc definitivní a zkoušení zatím probíhá, takže nemůžu říct skorem nic. Snad jen, že to je cesta, která mě vyživuje a dělá šťastným. A Horanský? Kdo nezná, nepochopí… Dědek básnickej zapálenej k obdivu k nakopnutí inspirativní provokující agilní zamyšlený promyšlený srdcovitý. A hlavně lidský. Takový lidi nelze nemilovat.
Je o tobě známé, že rád a hodně čteš, kolikrát jsi četl Fuksova Mundstocka? V čem se liší Horanského adaptace od knižní předlohy? Existuje nějaká románová postava, kterou by sis rád zahrál?
Fuksova Mundstocka jsem četl dvakrát. Ale Mundstock Horanského vlastně není skorem Mundstockem. Spíše anti-Mundstockem. A to mě na něm baví. Je barevnější a hrdinnější, když už tedy jsme ve Studiu Hrdinů. Žádné vysněné postavy nemám. To je má výhoda. Nemusím pak být zklamaný, že si jen nezahraju.
V čem je Mundstock aktuální? Proč jeho příběh vyprávět právě dnes?
Tak to nevím, možná, že víc než kdy jindy potřebujeme hrdiny, kteří nás povedou, ukážou nám cestu. Neb si ji nedokážem vybrat sami, jako bychom spoléhali na kolektivní vědomí a pozapomněli na selskej rozum. ∞
autor: Madla Zelenková