Marek Jarkovský je černobílou eminencí ve světě digitální fotografie. Věnuje se hlavně autoportrétu a jeho práci vidí lidé z celého světa. Jeho galerií je virtuální svět Instagramu. Řekl by klasik, že je to zvrácené?

Od fotografa znají diváci spíše jeho fotografie než samotného tvůrce. Vy jste to propojil a vaší prací jsou hlavně autoportréty. Proč fotíte sebe?
Úplně prvním impulzem pro mě bylo období začátku Facebooku. Měl jsem potřebu mít jinou profilovku než všichni ostatní. Nechtěl jsem to obyčejné selfíčko, ale naopak lidi zaujmout, pobavit. Postupem času jsem v tom však objevil něco trochu jiného. Začal jsem mít čím dál větší potřebu vyjádřit své pocity a fotografie mi to umožňovala. Focení se pro mne stalo rituálem. Je to stejné, jako když si někdo píše deník. Pro mě je každý autoportrét stránkou v deníku. I po čase přesně vím, co jsem v té době zažíval a proč jsem záběr vyfotil.

V době dvou snímacích čoček na mobilu jsou autoportréty běžnou součástí našeho života. Možná už je častější vytvořit si selfie než se podívat do zrcadla. Jaký máte vztah k selfie, autoportrétu, který v nemalém objemu zaplňuje paměťovou kartu kohokoli z nás?
Dnes je to nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak v danou chvíli uchovat nějakou vzpomínku. Nemusíte nic vyvolávat, nastavovat čas ani clonu, prostě jen zmáčknete tlačítko a snažíte se vypadat na první pokus co nejlépe. Já to nemám příliš v lásce, ale nebudu tvrdit, že jsem se takhle nikdy nevyfotil.

Proč myslíte, že mají lidi nutnost vytvářet takový objem selfies? Není to zvrácené?
Podle mě to existovalo vždycky, jen dnes je vše ve větším měřítku. Už před 100 lety chodili lidé do salonů, kde se nechávali fotit. Všichni si jistě dobře pamatujeme i naše dětství a výlety s rodiči, to jsme se také fotili u každé významnější památky, vše se dokumentovalo a po vyvolání filmu jste se chlubili kamarádům, kde všude jste byli a jak to tam Janičce sluší. Dnes stačí mít telefon s foťákem a chlubení kamarádům může nastat v podstatě odkudkoliv, kde máte signál. Je to jen odraz doby a možností.

Zvrácená mi přijde tendence dávat na odiv množství těchto selfies ostatním ve sdíleném virtuálním prostoru. Mohl by existovat nějaký filtr, který by stejně jako bradavky cenzuroval našpulené rty.
Haha, to je pravda. Klidně bych s radostí vyměnil filtr na špulící rty za ten, poslední dobou až přehnaný – na cenzuru bradavek. To bych bral.

Zamýšlíte se při pohledu na svoje autoportréty i nad vlastní identitou? Poznáváte sám sebe na svých fotografiích? Cítíte se být tím, koho vidíte?
Cítím. Jelikož fotím autoportréty hlavně na základě vyjádření svých pocitů, jsem to vždycky já sám za sebe.

Proč jste zvolil jako výrazový prostředek černobílou estetiku?
Asi nedokážu přímo říci, z jakého důvodu mě to k černobílé fotografii táhne. Mám pocit, že se v ní dokáži mnohem lépe vyjádřit než v barvě. Obecně se v ní cítím více jako ryba ve vodě.

Vnímáte technické možnosti jako nezbytně nutné pro vytvoření osobitého autoportrétu?
Technické možnosti vám spíše ulehčí práci a dokážou vás posunout k lepším výsledkům. Jako příklad můžu uvést, že jsem skoro rok používal k autoportrétům obyčejných 10 sekund samospouště, a tudíž jsem pořád běhal od fotoaparátu do připravené kompozice. Po roce jsem se tedy rozhodl zainvestovat a pořídil jsem si dálkovou spoušť. Dnes nechápu, jak jsem bez ní mohl žít.

Jak jste došel k výběru výsledné fototechniky, kterou používáte?
Nikdy jsem neměl drahé profesionální fotoaparáty a objektivy, nemohl jsem si to dovolit. Měl jsem ale veliké štěstí, že si mě všimli lidé z Nikonu, pozvali mě na jeden ze svých workshopů a později mě oslovili ke spolupráci. Jsem za to nesmírně vděčný, protože si nyní mohu vyzkoušet nejnovější profesionální fotoaparáty. Poslední dobou jsem si například naprosto zamiloval Nikon Df. Má skvělý retro design, který zapadá i do konceptu mých autoportrétů a navíc na něj pasují skla i ze starých analogových Nikonů, kterých mám mnoho.

Vaše fotografie prezentujete primárně na Instagramu. Proč zrovna tam?
Přijde mi skvělé, kam až se mohou mé fotografie dostat. Píší mi lidé z celého světa, že se jim líbí moje práce, a to mě neskutečně motivuje.

Jak dlouho svůj Instagram spravujete a jak pracujete s růstem followers?
Mám dojem, že třetím rokem. Nevím to úplně přesně, ale první rok jsem ho používal jen na fotky z telefonu. Poté jsem začal fotit s lepší technikou a přidávat více kvalitních snímků. V tu chvíli začal počet followers stoupat. To je asi jediné, jak s růstem pracuji. Snažím se přidávat kvalitní obsah. A pomáhají v tom i hashtagy.

Vnímáte fotografii spíše jako digitální výstup pro prezentaci ve virtuálním světě, nebo se zabýváte i otázkou printů pro výstavu v galeriích?
Když se řekne fotografie, první, co mi v hlavě vyskočí, je tištěná někde na zdi v rámu. Na internetu sdílím svou práci hlavně proto, protože je to dnes nejrychlejší a nejlevnější varianta sebeprezentace a způsob, jak se dostat do podvědomí lidí. Stále mám ale jeden veliký cíl, a tím je vlastní výstava v galerii. ∞


Fotografie Marka Jarkovského najdete na instagramovém profilu @marekjarkovsky.