Kdo jezdí do Olomouce na PAF, ví. Kdo tu ale ještě nebyl, tak by si snad mohl myslet, že se na Přehlídce animovaného filmu setká s průřezem historií, sestaví si žebříček zajímavých studentských filmů, na přednášce prodiskutuje budoucnost animace a pak s dobrým pocitem sbalí ruksak a pojede zpátky domů. V Olomouci to ale funguje zcela jinak.


Oblíbený „rozšířený kontext“ tu totiž neznamenal to, že by se na přednášku pozvaly osoby zvučných jmen rozličných oborů, ale že se otevřel vizuální svět se vším všudy. Domy se pohybovaly, místo na skateboardech se tu jezdilo na scroll downech, na stromech rostly apple-jablka a kolem Konviktu, který byl středem festivalu, poletovali twitter-ptáčci. Na každém rohu čekal experimentální film, digitální kultura, intermedialita, net art, video art a vlastně jakýkoli art, na který jste si zrovna vzpomněli.

Oživlá animace
Komu se po celém dni z interpretačních přesahů netočila ještě pořádně hlava, mohl sebou nechat zacloumat na audiovizuálních koncertech v barokní kapli Božího těla. Třeba na hudbu Vladislava Delaye se s posluchači vlnily i plastiky, fresky a dlaždičky. Na přednáškách (které vedli namátkou například Osamu Okamura, Jaroslav Hulín nebo Dan Hertzfeldt) se probíralo, o čem sní domy, co si představit pod pojmem metabolická architektura, jak se lidé pohybují ve veřejném prostoru a jak na ně přitom působí architektura, urbanismus, ale také animace. Letos se pořadatelé rovněž rozhodli představit možné podoby internetového umění. Protože, řečeno troufalými slovy organizátorů: „Sen všech avantgardistů a utopický sen byl dovršen. Zmizela propast mezi uměním a každodenním životem, prostřednictvím net artu se toto prolínání stalo rutinou a běžnou praxí.“ (citace z programu) Kdo tedy nebyl v Olomouci, bude až do příštího roku z těchto a podobných tvrzení trošku PAF.

PAF 2012, XI. přehlídka animovaného filmu proběhla 6.–9. 12. v Olomouci


autor: Barbora Ševčíková