„Z čeho máte v životě obavu?“ zazní na pohovoru do úchvatné high-tech společnosti The Circle, kterého se účastní ambiciózní Mae. „Z nenaplněného potenciálu,“ odpovídá. Nenaplněný potenciál, přesně tato dvě slova perfektně vystihují poslední film režiséra Jamesa Ponsoldta.

Svět bez hladu. Svět bez válek. Svět bez nemocí. Neomezené možnosti. Začátek anotace snímku The Circle zní utopicky. Ideální svět se však pojí s nutnou všudypřítomností Velkého bratra, společnosti The Circle. „Sdílet znamená starat se“ je heslem od prvních minut evidentně trochu sektářské společnosti. Šéfuje jí Bailey, vizionář, který touží po dokonalém světě, otevřenosti, transparentnosti (i když sám se k ní úplně nemá). Ani soukromí není žádoucí. Protože soukromí a tajemství rovná se lži – chováš se hůř, nebo lépe, když tě někdo sleduje?

The Circle divákovi nabízí hvězdné obsazení. Emma Watson v roli Mae, Tom Hanks jako Bailey či Bill Paxton (jehož filmová role to byla bohužel úplně poslední). Ani méně známá jména se ve filmu vyloženě neztratila (Karen Gillan či Ellar Coltrane). Ovšem i kdyby se všichni zmínění rozkrájeli, pozornost na sebe strhla především Watson, kolem které se film doslova točil. Sázkou na jistotu nebylo jen obsazení, ale také námět. V době, kdy počasí zjistíme pokřikem na Siri, nikoli pohledem z okna, práci skutečných lidských bytostí nahrazujeme roboty, na CCTV kamery narazíme na každém rohu a na sociálních sítích sdílíme mnohdy i ty nejintimnější zážitky / fotografie / videa, se téma o plně transparentní společnosti bez tajemství nabízí. I když se drama řadí mezi sci-fi, vyvstává otázka, zda ještě o sci-fi jde. Nenacházíme se v tomto stavu jistým způsobem již nyní? Technologie v našich životech hrají čím dál důležitější roli a třeba jednou budeme opravdu sledování na každém kroku. A existovat budeme bez nároků na tajemství. Sakra…

Dobrý námět však ještě neznamená dobrý film. Ne, že by byl The Circle vyloženě špatný, to ne, ale nachází se v něm až moc děr. Včetně scénáristických. Což působí vlastně podivně, jelikož se na scénáři podílel Dave Eggers, autor knižní předlohy snímku The Circle. Asi úplně nejslabší propracování si vysloužila postava Tye (John Boyega) jednoho z tvůrců hlavních projektů společnosti, který diváka poměrně nalákal na svou dějovou linii… a u nalákání to také zůstalo. Z logické stránky mi chybělo detailnější pozadí společnosti The Circle a smysl mi vlastně nedával ani příliš rychlý spád programu zahrnujícího absolutní ztrátu soukromí a s programem spojené dopady (smrt jedince, takřka žádná rezistence proti korporaci, legislativní uchopení). Na druhou stranu pořád mluvíme o žánru sci-fi.

Když film zápletkou končí (a dvojka asi nebude)
The Circle přináší téma, o kterém se dřív nebo později mluvit bude. A vlastně zčásti už mluví. Korporativismus či zmíněná ztráta soukromí si již v diskuzích místo našly. Téma bylo zvoleno příhodně. Ale v podstatě zajímavou zápletkou to končí a ne začíná. Příběh ctižádostivé Mae, jež se najednou ze své všední práce, která ji dostatečně neuspokojuje, dostává do velkého světa plného příležitosti, je opravdu roztomilý. Ovšem tato hodinu trvající tematická linka by se dala zkrátit na deset minut.

Ta spousta dalších možných dějových linek, které zůstaly nevyužity, se zkrátka odpustit nedají. Pusťte si The Circle v deštivé odpoledne, když vám vypadne internet. Třeba vás ta několikaminutová / hodinová absence „celosvětového systému propojených počítačových sítí“ po zhlédnutí už nebude tolik štvát. Navíc k zamyšlení je to film určitě funkční. Na kolik si ceníte soukromí, si však budete muset rozhodnout sami, snímek na to odpověď neposkytne. ∞


The Circle
režie James Ponsoldt
USA / Spojené arabské emiráty, 2017, 110 min.