Nejednoznačná psychická zátěž. I tak by se dal ve zkratce popsat nejnovější snímek Ariho Astera On se bojí.

A přesto, že se jedná teprve o jeho třetí celovečerní film, tak si americký režisér dokázal během posledních pár let vybudovat zvučné jméno, které na poli psychologického hororu znamená jedinečný zážitek. Přirovnat film k čemukoliv jinému než k předchozím dvěma Asterovým filmům –
Děsivé dědictví (2018) a Slunovrat (2019) –
je nemožné. A ani srovnávání se dvěma zmíněnými snímky není úplně přesné. Ve všech třech je sice hlavním tématem vážná psychická či lidská potíž, jakou je například ztráta rodiny, strach ze samoty nebo rozchod, v předchozích dvou ale máme klasický příběh, fungující jako jakási kulisa (duchařina, výprava do Skandinávie), kterou lze oddělit od oněch témat a nahradit kulisou jinou. On se bojí žádnou takovou kulisu nemá.

Zmatený hrdina, zmatený divák
Psychická problém, která trápí hlavní postavu, Beaua (Joaquin Phoenix), je jak tématem, tak pomyslnou kulisou. Celý příběh sledujeme z Beauova zmateného, zkresleného pohledu na svět, vytvářejícího ve filmu až absurdní momenty, u kterých ale chvílemi nelze poznat, zda jde o realitu či překroucený náhled „nemocného“ člověka. Zvláště ze začátku se tak vyžaduje veškerá pozornost – divák je vhozen do děje bez jakéhokoliv vysvětlování a musí si na kontext přijít sám. Ještě intenzivnější zmatení diváka podporuje kamera a její časté otáčení, obracení pohledu vzhůru nohama nebo delší close-upy. Společně se skličující hudbou Bobbyho Krlica (známého pod uměleckým pseudonymem The Haxan Cloak) dokáže vyvolat nepříjemný zážitek a navíc přitom vtáhnout diváka do Beauovi komplikované hlavy.
Ta, společně s divákovou hlavou, musí neustále přemýšlet, protože až na pouhé dva momenty na oddech plyne celý film jako souvislý tok (beaueových) myšlenek a děj se může bez varování změnit z vteřiny na vteřinu do naprosto jiného prostředí. Během tří hodin se tak třeba jednou dostaneme do Beauova dětství, někdy je vyobrazen jako starý muž a v jeden moment se příběh dostane i do kresleného animovaného světa. Nic z toho ovšem nefunguje jako flashback či klasická snová sekvence – všechna odlišná prostředí na sebe plynule navazují a ve výsledku to nevypadá, že by se film těmito odbočkami dostával mimo „hlavní“ děj.

Bez odpovědi?
Dlouhá, i když dnes už možná ne nadprůměrná stopáž filmu (179 minut), sama o sobě nepůsobí jako větší problém, děj totiž stále postupuje dopředu a jediné menší slepé místo filmu je pomalejší poslední půl hodina bez zapamatovatelnějších momentů. Jeho zmíněná náročnost ale nadprůměrná je. Tkví převážně v tom, že divák se má plácat v dění na plátně stejně jako hlavní postava, jež Joaquin Phoenix ztvárnil tak přesvědčivě zmatenou a nechápající, že na tom bude divák při sledování totožně.
A odpovědět na to, o co vlastně jde a jakým problémem Beau trpí? To není jednoduché. Jde o trauma z dětství? Nebo z matky, která je (jako všechno ostatní) nevysvětlenou, ale důležitou součástí jeho života? Nebo jde o psychickou nemoc nebo či je to snad celé jen experiment? Přímé odpovědi se nelze dočkat, a i když by se to nemuselo na první dobrou zdát, jde jednoznačně o záměr, kdy po zhlédnutí filmu může mít každý trošku jiný pohled na to, co právě viděl a odpoví si na zmíněné otázky jinak. Tahle nejednoznačnost je jedinečným kouzlem filmu, které dodává zážitku unikátnost a přirozeně vytváří až nevídaný žánr sahající do dramatu, hororu i komedie zároveň. Do ničeho ze zmíněných se ale přímo zařadit nedá.

Chápat, ne pochopit
On se bojí je nedobrovolná výpověď trpícího člověka, což dokáže Phoenix ze stříbrného plátna přesunout do sálu hereckým výkonem neuvěřitelně uvěřitelně. Nebude scéna, při které byste si neřekli: „Cože? Proč?“ a často nebude nic dávat smysl. Aster ale dokáže diváka přinutit, aby se povznesl nad logičnost a snažil se chápat, jak můžou věci vypadat z jiných úhlů pohledů, ještě navíc, když je to pohled někoho, kdo je zničen nemocí či traumaty. A jako v životě jde o náročný proces, tak stejně i efekt onoho chápání může být opravdu silný.

text: Tomáš Jančík

On se bojí
režie Ari Aster
USA/Kanada, 2023