Popis jiného zápasu 420PEOPLE
Každý máme v hlavě démona, který nám nedá spát. Dlouho ho živíme svojí pozorností, přikrmujeme pocitem viny… Co se stane, když se ho konečně rozhodneme zbavit?
V Pražském divadle Archa mělo 30. listopadu premiéru celovečerní taneční představení skupiny 420PEOPLE pod názvem „A Small Hour Ago“. Choreograf Václav Kuneš zde představil svůj poslední počin, který je fúzí předešlých dvou představení pojednávajících o důležitém okamžiku v životě, který se člověku zaryje tak hluboko do paměti, že není schopen na něj přestat myslet. Ve svém novém díle řeší autor otázku, jak se tohoto démona zbavit.
Tři zápasy s jediným démonem
Tři duety, ve kterých tančí hlavní hrdina (Václav Kuneš) se třemi tanečnicemi (Rei Watanabe, Nataša Novotná, Cora Bos Kroese), představují onen zápas o klid v mysli. Na začátku se zdá, že jednotlivé ženy představují tři různé vzpomínky. Později se však zjeví všechny tři pohromadě v podobě neustále se přeměňující děsivé bytosti, ve kterou jsou přetvořeny pomocí neforemných neoprenových šatů (Asaalia Khadjé). Tento aspekt umožňuje interpretaci žen jako jediné vzpomínky a jejich interakci s hlavním hrdinou jako vývoj jednoho zápasu.
První duet se nese v žertovném tónu. Tanečníci spolu hrají hru, napodobují jeden druhého, ovlivňují se navzájem. Po hře přichází únava a s ní i druhá žena. Hlavní postava se snaží uniknou své „nové“ věznitelce. Ta ho však pokaždé spoutá svýma rukama, jež jsou tak dlouhé a štíhlé, že připomínají chapadla. Po jejím odchodu se hlavnímu hrdinovi překvapivě neuleví. Pocit osamocení ho děsí víc než samotný démon. Snaží se ho přivolat rituálním opakováním pohybů. Jeho prosby jsou vyslyšeny. Milovaná a nenáviděná vzpomínka se zjeví znovu. V následujícím závěrečném duetu je již všem jasné, že vítěz může být jen jeden. V tuto chvíli nastává okamžik opravdového boje. Útoky na nejzranitelnější místa jako jsou obličej a krk se to jen hemží. Agresivita neustále stoupá, napětí vrcholí, diváci očekávají poslední ránu. Všem je jasné, že démon je poražen. Náhle se zhasne a rozhodující úder hrdina zasazuje již bez pozorovatelů.
Minimalismus ve všem
Celková atmosféra představení byla výborně dokreslena minimalismem ve všech scénických postupech. Šerosvit (Loes Schakenbos) zahalující tváře tanečníků a hudba (Dirk Haubrich), která se skládala z jednotlivých tónů hraných na klavír, působily nejen naléhavým a stísněným dojmem, ale rovněž zprostředkovaly odosobnění, které divákovi umožnilo ztotožnit se s příběhem.
Jediné, co by se dalo představení vytknout, byl poněkud rozpačitý výraz tanečníka. Hlavní hrdina působil dojmem, že ho k zápasu někdo přinutil, že se na něj necítí být připraven, což způsobovalo nepřesvědčivost jeho tanečního výkonu. Na druhou stranu, proč by nám divadlo mělo ukazovat život v jeho absolutní podobě, když takový nikdy nebyl a nikdy nebude?
420PEOPLE bude možné vidět na Nové scéně Národního divadla 14. a 15. 4. 2010 – premiéra Affordance a 27. a 28. 5. 2010 složený večer z choreografií Wall to Wall, Golden Crock, Paedocypris Progenetica a B/olero.