Na 57. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary patřilo k nejvíce medializovaným událostem uvedení česko-slovensko-polsko-srbské koprodukce Bod obnovy. O výlučnosti projektu svědčí nejen dlouhé fronty diváků, ale i přítomnost prezidenta Pavla na jednom promítání. Ve stejném týdnu se na festivalu rozhodlo o změnách v podpoře české kinematografie. K čemu politicko-kulturní diskuse dospěly?

Karlovarský filmový festival i letos hostil premiéry mnoha českých snímků. Ačkoli je povzbuzující, že sály zde vyprodávala i vyloženě nepovedená díla (jako Hadí plyn režiséra Davida Jařaba), nejdůležitější zprávou pro omácí kinematografii je nová dohoda mezi Ministerstvem kultury a platformami VoD. (video on demand). V rámci nových ustanovení budou tyto služby odvádět do rozpočtu Státního fondu kinematografie dvě procenta z českých příjmů. Dlouho připravované opatření se inspiruje v zahraničí, kde takové platformy zpravidla platí ještě více procent. V roce 2025 přitom Státní fond kinematografie čeká proměna ve Státní fond audiovize, který už počítá s podporou televizních projektů a dalších forem umění. Zůstává tak relevantní i v době, kdy pokračuje odliv publika z kinosálů k podstatně menším obrazovkám.

Šetřete chytře
Filmový fond tak zažije největší změnu od roku 2013, kdy nahradil Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Na Bod obnovy přispěl fond částkou osm milionů Kč. Komise tak ohodnotila dobré produkční zajištění i potenciál zaujmout v zahraničí. Dnes vidíme, že měla pravdu. Bod obnovy se pro nákupčí prezentoval v Cannes, uvádí se na žánrově zaměřených festivalech a právě prostřednictvím streamovacích služeb VoD se dostane také k zahraničnímu publiku.

Na svůj skromný rozpočet v minulosti upozorňovalo několik českých filmů (například Karel, já a ty [2019] a Zrcadla ve tmě [2021]), asi nikdy se ale tvůrci nechlubili tak nízkým rozpočtem vzhledem k náročnosti projektu jako u Bodu obnovy. Z pohledu domácí tvorby je výše 45 milionů korun nadprůměr, s přihlédnutím k žánru jde ale o velmi nízkou částku. Jak ale naznačovaly ukázky, a důkazem je i snímek samotný, finance byly využity s nesmírnou péčí, která zajistila atraktivní lokace a vtahující design futuristických technologií.

Bod obnovy se odehrává v Praze roku 2041. Společnost se opájí revoluční technologií, která člověka v případě úmrtí umožňuje vzkřísit. Uživatel ale musí svou mysl pravidelně zálohovat. V případě, že tak po 48 hodinách neučiní, smrt je už nevratná. Agentka Em Trochinowska (Andrea Mohylová) je pověřena vyšetřováním dvojnásobné vraždy. Ačkoli je obětí jedna z nejvýše postavených osob společnosti, která technologii obnovy provozuje, nezálohovala se. A nejasností se vrší víc…

Meze mezinárodnosti
Primárně jde o detektivní film, v kterém vědeckofantastický koncept ozvláštňuje staré známé nástroje. Režisér Robert Hloz má jistý smysl pro rytmus vyprávění, jeho svět mu ale nedovoluje realizovat komplikovanou zápletku. Bod obnovy obývá příliš málo postav, které mohou do vyprávění zasáhnout, a jejich morálku i úmysly lze vcelku snadno odhadnout už po prvním setkání. Problematický stav, protože právě v detektivním filmu vzniká vzrušení z toho, že si spolu s filmem pokládáme otázky o směřování a motivacích figur.

Naštěstí je filmu k dobru právě chytlavý koncept „obnovování“. Mezery ve vědění jsou ve správné míře zdrojem zvědavosti a vzrušení. Zde vznikají v momentech, kdy se obnovená osoba mentálně vrací do chvíle, kdy se zálohovala a o svém jednání po tomto bodě nic neví. Spolu s filmem si tedy můžeme klást otázky, zda můžeme věřit postavě, která nemá tušení o činech, které udělalo její předchozí já, a zda ji lze z těchto věcí vinit. Jde vlastně o extrémnější formu narativu, ve kterém postava trpí amnézií. Podobné „výpadky“ vnáší do vyprávění Bodu obnovy zásadní zvraty.

Jedním z dlouhodobých cílů fondu je podpora projektů, které jsou mezinárodně srozumitelné a atraktivní. Je otázkou, jestli může Bod obnovy mimo střední a východní Evropu něčím přímo oslnit, premisa filmu je ale od prvního pohledu lákavá a tvůrci na zahraničí mysleli i tím, že se vyhnuli českým jménům a příjmením. A třebaže se film odehrává v Česku, úvodní titulek jen konkretizuje to, že se nacházíme ve střední Evropě. Snaha myslet mezinárodně se ale nešťastně manifestuje v dialozích, které z nějakého důvodu často kopírují anglické větné konstrukce a floskule.

Skutečná obnova se v české kinematografii podaří až skupině či skupinám tvůrců, které se budou orientovat v zahraničních vlivech, aniž by ztratily přehled o specifikách domácí poetiky (Koljou [1996] to ani zdaleka neskončilo). Zároveň za sebou musejí mít finanční základnu, jejíž roli Státní fond kinematografie poslední desetiletí zdárně plní. Státní fond audiovize na něj podle všeho důstojně naváže.

Bod obnovy
režie Robert Hloz
Česko / Slovensko / Polsko / Srbsko, 2023