Zklidnění. Předpoklad nutný k tomu, abyste mohli vstoupit do kontemplativní expozice Kaligrafie zvuku sklářské umělkyně a designérky Lady Semecké.

Foukání, broušení, rytí, přetavení, tavení, lehání, leštění, stavování. Všechny tyto techniky jak z homogenní a amorfní pevné látky vytvořit estetický objekt si Lada Semecká osvojuje přes dvacet let, kdy se na české výtvarné scéně pohybuje. Za tu dobu vytříbila svůj vztah ke sklu a dalším přírodním materiálům do rozličných podob. Ve své první výrazné invenci se v rámci diplomové práce věnovala okenním výplním do hrobky zakladatelů desenských skláren, rodiny Riedlů. Přestože je hrobka postavena v novogotickém slohu, doplnila ji Semecká současným autorským přístupem a okenní tabule vytvořila technikou stavovaného skla. Nevrátila se tedy anachronicky k obdobě vitráže, ale představila dílo s autorským rukopisem čistého, haptického až sochařského charakteru. Propojila tak původní stavbu postavenou v roce 1890 s vlastní intencí realizovanou v roce 2000.

Princip propojení dvou světů – prostor bývalé jezuitské barokní koleje a v něm instalovaných současných sklářských děl – je k vidění i v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Další princip, který výstava Kaligrafie zvuku odkrývá, je kontrast. Kontrast hutného a temného vůči minimalistickému a křehkému. Kontrast barokních prostor středoevropské kultury a dálněvýchodního minimalismu Japonska.


Kaligrafie zvuku, jak je výstava kurátorovaná Adrianou Primusovou pojmenována, nenavádí návštěvníka přímočaře ke svému obsahu. Kaligrafie zvuku je nalézáním mezi konkrétním a abstraktním – stejně tak uchopitelným a neuchopitelným.

Ladu Semeckou dlouhodobě inspiruje příroda, kosmologické jevy a pohyb. Tedy něco, co se principiálně mezi konkrétním a abstraktním nachází. A právě ta drobná nuance mezi těmito dvěma póly je hledaným východiskem pro vznik konkrétních děl. Semeckou výrazně ovlivnil čtyřletý pobyt v japonské Tojamě. Nové prostředí s rozdílnou kulturou i estetikou jí přineslo uvědomění, jak hluboko se do lidské paměti vepisuje právě zvuk. Ruchy a zvuky, které každý den samozřejmě vnímáme, v nás zanechávají hluboké vzpomínky a dokážou vyvstat ještě dlouho po opuštění místa, ve kterém jsme je slyšeli – jak tomu bylo u Semecké, kdy při pobytu v Tojamě slýchala ještě zvuky z prostředí, kde předtím dlouhodobě žila. Nejen toto uvědomění, ale především prostředí s novými zkušenostmi a zcela jinou kulturou a estetikou ji přivedly k dalším podobám jejích prací.

Výstava v experimentálním prostoru GASK představuje jak starší stavované obrazy, tak obrazy z cyklu Flow (2015). Ty nesou vizuální stopu pohybu sypké hmoty a odkazují tak k procesu utváření viditelných i neviditelných atmosférických jevů. Obrazy mraků a oblačných soustav jsou výraznými díly, která uchovávají záznam samovolného procesu nízkofrekvenčních vibrací a svou vizualitou referují o způsobu šíření vln prostorem. Svou estetikou minimalismu a specifického dynamického řádu nechávají diváka vplout do drobných, ale viditelných částeček skleněné drti a zhlédnout obraz nesoucí vizuální stopu této sypké hmoty. Zatavený pohyb jemnosti, meditativní ustrnutí rozvířeného. Taková slovní obkreslení obrazy mraků a oblačných soustav vyvolávají.

Lada Semecká (* 1973)
Absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, poté studovala v Institutu výtvarné kultury v Ústí nad Labem a během studia přešla na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru Vladimíra Kopeckého (absolvovala v r. 2000). Čtyři roky vyučovala na sklářské škole v japonské Tojamě a v současnosti vede ateliér Prostorové tvorby na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.



Ve sklepním výstavním prostoru se kromě notného objemu prázdna, který dává celé expozici dostatečný pocit potřebné vzdušnosti, objevuje několik objektů. Tvarem připomínají nádoby nebo vázy, ale při bližším pohledu na ně je zřejmé, že se nejedná o objekty užitého umění. Objekty s názvem Mezi tady a tam (2018) už svým názvem odkazují k myšlenkám, které Semecká těmito objekty zhmotnila. Tedy úvahám o prostoru vnitřním a vnějším, o hranici vymezující dva póly téhož. Bílé nádoby minimalistického tvaru z porcelánu zároveň vytvářejí tenzi mezi tichem a zvukem, kterou vyvolává pomyslné srdce z plsti, jímž může návštěvník nádobu rozeznít. Instalace se tak pro návštěvníka stává interaktivní možností a z diváka vytváří potenciálního posluchače.

Dalším dílem, které pracuje s možností zvukového vjemu, je subtilní zvuková instalace Neslyšně (2017). Ta je tvořena průhledným skleněným a olověným objektem, které jsou zavěšeny na provázku v konstrukci z bambusové tyče. Náhoda a chvění jsou opět předpokladem pro vývoj situace této instalace a tedy možnosti vnímat ji nejen vizuálně, ale i zvukově.

Nejnovější díla Semecké z letošního roku Jak to zní jsou umístěna v dalším prostoru, kde jsou posazena na desky skleněné podlahy. Toto umístění ještě umocňuje pocit beztíže a nechává objekty z taveného čediče a žarohlíny pomyslně levitovat a původní myšlence o vnitřním a vnějším dodává možnost dalšího rozměru.

V expozici jsou objekty nainstalovány s ohleduplnou citlivostí vůči dalším dílům a povaze prostoru. Výstava Kaligrafie zvuku vytváří pocit vstupu do zenové zahrady, chrámu ticha a meditace, s možností narušení klidu zvukem. Přítmí v prostoru navozuje intimní atmosféru a předurčuje klid, který se v návštěvníkovi rozhostí. Zklidnění mysli je pak nutným předpokladem pro ponor do ticha, které střídá zvuk. Obojí je součástí zkušenosti, kterou Lada Semecká společně s kurátorkou Adrianou Primusovou návštěvníkovi předávají. Vytržení z hlučného stereotypu každodenního života a naladění se na přítomnost, ve které je ticho převažující náplní prostoru.

Ku příležitosti křtu monografie Lady Semecké a dernisáže výstavy proběhne 8. září v expozici experimentálního prostoru GASK hudební performance audiovizuálního umělce Martina Janíčka a hráče na japonskou flétnu shakuhachi Marka Kimej Matvija. ∞


Lada Semecká: Kaligrafie zvuku
GASK (Barborská 51–53, Kutná Hora)
8. 4.—9. 9. (křest monografie 8. 9. 18:00)