Když v roce 2005 začal fungovat server Bandzone, pro mnoho kapel to znamenalo zásadní mezník. Bandzone se stal lokálním zrcadlem slavnějšího Myspace a také nejvýznamnější českou stránkou pro začínající skupiny. O deset let později čeká jejich zahraniční kolegy YouTube a Bandcamp několik důležitých změn. Jakých?

Založit si na Bandzone profil kapely bylo pro každou novou skupinu z hlediska propagace zásadní. Najednou jste mohli svým fanouškům přímo sdělit, co se uvnitř vaší kapely děje, jaké máte nové skladby nebo kde a kdy bude další koncert. Kluci a holky z Bandzone nelenili a snažili se propagovat podle svého názoru nejzajímavější skupiny. Jednou z nich byli Charlie Straight. A tak jim Michal Novák, toho času majitel a správce serveru, zařídil promo koncert, na který pozval novináře i známé osobnosti. With a Little Help from My Friends, chtělo by se spolu s Beatles říct, a třinecká kapela se dostala do širšího povědomí. O dva roky později si již Charlie Straight přebírali tři ceny Anděl. Tou dobou byli ve Velké Británii již nějakou dobu za hvězdy Arctic Monkeys. Ti se na výsluní dostali v době, kdy byly v módě kytarové kapely v čele s Kaiser Chiefs, The Strokes či Franz Ferdinand. Ve svých začátcích rozdávali Arctic Monkeys svoje dema zadarmo na koncertech. Načež po nějaké době při rozhovoru pro Prefix Magazine zjistili, že jim fanoušci založili profil na Myspace, což vedlo k jejich následné masivní popularitě. Bez jakékoliv další propagace se jejich album Whatever People Say I Am, That’s What I Am Not stalo nejrychleji prodávaným debutem v historii Spojeného království.

Hledání nových cest
Deset let poté, co internet změnil hudební průmysl, nastává u důležitých serverů jako YouTube či Bandcamp několik změn, o kterých je dobré vědět. U Bandcampu se tak děje v návaznosti na změny v zákoně o DPH. Ten nově určuje internetovým prodejcům hudby, filmů, her apod. povinnost vybírat daň z prodeje v místě, kde bydlí uživatel dané služby, nikoliv tam, kde má své sídlo poskytovatel, jako tomu bylo doposud. Evropská komise se tak chce vyhnout tendenci některých nadnárodních firem přesunout své sídlo do daňově přátelštější země, jakou je například Lucembursko. Proti této novele vystoupila řada nezávislých labelů a hudebníků, kteří se obávali toho, že administrativa spojená s jejím plněním pro ně bude časově i finančně neúnosná. Proto hrozili stažením své hudby ze stránek typu Bandcamp. Ten se tedy nakonec rozhodl, že bude zpracovávat nově požadovanou evropskou daňovou evidenci za umělce, kteří prodávají hudbu přes jeho služby.

Tvůrci novely tak vůbec nebrali v potaz časové ani finanční možnosti nezávislých hudebních subjektů a zaměřili se jen na „velké hráče“ globálního trhu a na jejich způsob fungování. Což mohlo mít v konečném důsledku zcela zásadní dopad na již zmiňovaný server Bandcamp, který se stal velmi užitečnou službou především při hledání mladých umělců.

YouTube momentálně řeší trochu jiné problémy. Začíná se svou novou službou, nazvanou YouTube Music Key, pomocí níž se snaží naplno využít svého potenciálu v oblasti distribuce hudby. Za 8 až 10 dolarů budete mít skrze ni přístup ke stahování celých alb, k redakčním mixům apod., a to vše bez reklam. Navíc bude obohacena o možnost offline přehrávání skladeb. Pochopitelně se tak i Google (majitel YouTube) snaží najít způsob, jakým co nejlépe distribuovat hudbu, kterou disponuje. Ovšem kvůli novým obchodním podmínkám, jejichž podepsání YouTube po umělcích vyžaduje, se zároveň dostal do sporu, v němž jsou na jedné straně nezávislé nahrávací společnosti zastupující Arctic Monkeys, Radiohead či Jacka Whitea, a na druhé sám internetový kolos. Nezávislým labelům se nelíbily nové smluvní podmínky, které jim YouTube nabízel, a obrátily se s žalobou na soud. Inu, za deset let, co YouTube a další internetová média vládnou hudebnímu světu, se toho dost změnilo. Věk nevinnosti v tomto ohledu již zřejmě definitivně skončil. Neměli bychom však přestat hledat cesty. Aby si hudba ponechala svou svobodu. ∞