„Museli bychom se prodávat jako taneční kapela s mimořádnou energií, kterou někdo říznul blues,“ říká Daniel „Da Freez“ Johnston, kytarista novozélandsko-nizozemských My Baby, když se ho zeptám, jak by hudbu své kapely představil někomu, kdo s nimi ještě neměl tu čest. Jakmile ale jejich hudbu jednou uslyšíte – a o koncertním setkání to platí dvojnásob –, jen tak na ni nezapomenete. Jejich hudba čerpá ze zdrojů, které se neohlíží na čas ani místo.

Na albu Sake Sake Sake se dotýkáte krizí, které nás v současnosti trápí. Tu desku taky přímo ovlivnily pandemické roky. Jak se My Baby změnili jako kapela?
Na té desce jsme si troufli být trochu zranitelnější, do jisté míry jsme začali dávat najevo některé nejistoty, které v sobě máme. Což asi dává smysl, něco podobného během pandemie potkalo hodně lidí. Takže snad se lidem podaří s těmi písničkami ztotožnit.

Na desce jste spolupracovali s producentem Stevem Dubem (The Chemical Brothers, New Order, The Prodigy, Primal Scream). Jak jste na něj přišli? A jak bys pojmenoval jeho stopu na albu?
Dostali jsme se k němu přes nějaké kontakty z byznysu, a když si Steve poslechl demáč, rád se domluvil na mixu a koprodukci té desky. Pandemie nám znemožnila cestovat a pracovat ve stejné místnosti, i tak ale bylo skvělé mít na palubě někoho s takovými zkušenostmi. Pomohl s hledáním nové cesty našeho zvuku v těch písničkách.

Představ si, že sedíš v kavárně a jen se rozhlížíš, když tu začne v pozadí hrát hudba.
Co musí mít v sobě, aby si okamžitě získala tvou pozornost?
Jako kapela se obvykle soustředíme na groo­­ve. V hudbě musí být pohyb nebo určitá hypnotičnost. Ale stejně důležitá je přitažlivá melodie. A slova, která jako by promlouvala přímo k tobě.

Co je ta nejpodivnější věc, kterou opakovaně slýcháte o Novém Zélandu? A co to s vámi dělá?
Čas od času někdo pronese něco o tom, že patříme k Austrálii. Jako vážně? Neuráží mě to, ale radost mi to taky nedělá.

Vaše hudba je hravá, zábavná, až optimistická – posloucháte někdy temnou, zádumčivou muziku?
Je pravda, že hlavně naživo inklinujeme k jakémusi povznášejícímu vibu, ale na druhou stranu se mezi naše hlavní vlivy řadí starý blues a folk. A hodně těch starých songů má pod kůží zadřenou zádumčivost. Čas od času třeba čerpáme z tradice anglických mordýřských balad a zádumčivější hudbu by jeden pohledal.

Při poslechu The Gin Song anebo Seeing Red se můžou člověku vybavit Darkside, kapela, ve které se potkali Nicolas Jaar a Dave Harrington. Napadají tě podobné spolupráce umělců z rozdílných světů, které tě zvlášť baví?
Celou kapelu dostal projekt Big Red Machine, ve kterém se potkali Aaron Dessner z The National a Justin Vernon z Bon Iver.

Jsou nějaké inspirační zdroje, které máte v kapele všichni společné?
Naši rodiče v nás zaseli hodně podobný hudební vkus. A taky máme společný zájem hledat kořeny hudby v umění původních obyvatel. A třeba je nějak zapojit i do naší vlastní hudby.

Co krom té hudby vám dělá radost?
Tanec a jídlo. Zájem o ty druhé a objetí. Smích.

text: Viktor Poláček


My Baby
Kasárna Karlín, Praha
st 26. 4. 20:00
vstupenky na fource.cz