Pronikavý pohled, pronikavé myšlenky
Henry Rollins toho má za sebou tolik, že by stačilo napsat jeho profil jen v heslech a vydalo by to na plnokrevné čtení. Držitel Grammy, ikona spjatá s legendou hardcorepunku 80. let Black Flag a později kapelou Rollins Band, ve které hrál po boku jazzfunkové legendy Melvina Gibbse, anebo kytarista Chrise Hasketta, krom jiného spolupracovníka Tool a Davida Bowieho.
Jako herec se představil v Lynchově Lost Highway (1997) i sérii Jackass. Ještě v 80. letech obrátil svůj zájem ke knihám, jako vydavatel stál za publikacemi své vlastní poezie, ale i díly Nicka Cavea či Huberta Selbyho Jr. Ještě důležitější ale byly jeho programy mluveného slova. Ty odjakživa stály na sžíravém humoru a politickém ostří; obě tyhle polohy jasně vycházejí z Rollinsova punkového podhoubí.
Rollins je renesanční člověk s mimořádným rozhledem, který vychází krom jiného z toho, jak rád (a hojně) cestuje; po třech letech příprav se vydal do Severní Korey, rád se vrací do afrických zemí. Z profilu typického punkového muzikanta vybočuje už svým bezmála „skautským“ životem, který se ale nevylučuje s konflikty, jaké takto hlasitá osobnost zákonitě vyvolává. Kdyby si měl vybrat superhrdinu, do jehož kůže by se nejsnáze navlékl, zmiňuje Batmana – temného outsidera s neurovnanou osobností. Jeho vlastní život je ale ze všeho nejvíce inspirací – Rollinsův obří drive nijak neotupil ani covid, naopak. Poslední roky nabídly hodně materiálu k reflexi, které Rollins průběžně ventiloval ve svých sloupcích pro LA Weekly, anebo rozhlasových pořadech, kterých už v týdenní periodicitě odvysílal přes sedm set. Nadprodukce? Ani ne, pokud máte opravdu co říct.
Rollins by mohl do konce života recyklovat hudbu Black Flag a žít ze slávy nabyté v osmdesátkách, a přestože přiznává, že mu koncertování s kapelou chybí, rozhodl se s ním skončit ve chvíli, kdy přestal psát nové písňové texty. Přehrávání starých hitů není jeho styl, stejně jako je lhostejný k cenám a žebříčkům a své platinové desky dává do charitativních aukcí.
Mimořádnou produktivitu vystihuje i nadcházející turné, které během tří měsíců obsáhne desítky zastávek po celé Evropě. Postavit se tváří v tvář Rollinsovi je jako vstoupit do ringu, to má ostatně společné s Eugenem Robinsonem z kapel Oxbow a Bunuel. Trochu zvíře, trochu stroj – a ze všeho nejvíce humanista. Ostrý glosátor Rollins dokázal svým mluveným slovem probudit rozespalé metalisty na Wackenu, kde vystoupil poslední festivalový den hned zrána. V Praze bude jeho role o chlup snadnější. Vstupenky seženete na fource.cz.
text: Viktor Poláček
Henry Rollins: Good to See You Tour
Divadlo Na Fidlovačce (Křesomyslova 4, Praha 4)
út 14. 2. 20:00