Mladá hezká dívka s hnědými vlasy, rovně ustřiženými, dlouhými do půli stehen, stojí na hromádce žlutého a červeného listí a kochá se, jak krásně s dědečkem vybudovali nový bazén.
Její bratr Karel, hudební skladatel, přichází a divně se tváří. Přistoupí až k dívce a zakousne se jí do ruky. Dívka si prohlíží kousanec a dojde jí, že bratr už je zombie a nyní se i ona stane zombií.

Soused Gerhard z Německa, který na chatu vedle jezdí jen o víkendech, vidí dívčin vyděšený výraz a přes plot radí, jak se vyvarovat toho, aby se stala zombií – dívka prý musí spláchnout do záchodu všechna klubíčka vlny a veškeré své elegantní oblečení. Třeba to pomůže.

Dívka běží domů a snaží se splachovat klubko po klubku, naštěstí se toaleta neucpává. Skoro vše je pryč, zbývá jen lososově růžové elegantní sako, které má tak ráda.

„Spláchni ho, zachráníš se,“ radí maminka. Dívka ale nedokáže svoje sako spláchnout, na truc si ho oblékne a vyrazí na nádraží, třeba tam někoho potká. Nádraží má ráda především kvůli krásným červeným dlaždicím a podivným zákoutím čekárny a hlavní haly. Ve svých snech na nádraží vždycky někoho potká! A skutečně, na nádraží jsou její dva kamarádi – programátoři.

„Tak to se nám moc hodí, zrovna vyvíjíme nový software a potřebujeme někoho takového,“ reagují nadšeně, když se jim dívka svěří s problémem. Jeden z chlapců jí nastřelí jakési diody do paže, kde byla pokousána. Vypadají jako jedno malé černé kolečko a jeden ostnatý kousek ve tvaru „T“. Musí být od sebe aspoň 20 cm, aby to prý fungovalo. Dost to dívku bolí. Nedávno byla na očkování proti chřipce, které jí sestra píchla do stejné ruky, a nyní se zřejmě očkovací látka mísí s látkami z podivných diod. Dívka to už nevydrží a diodky strhne, což kamarády naštve, protože tak překazila důležitý pokus.

Dívce je trapně, a tak se rozhodne navštívit velmi moudrého a zkušeného kovboje v nedalekém městě. Skutečně je to kovboj s kloboukem a v džínách s chapsy, v ruce drží kovový kbelík plný kuřecích stehen.

„Vím, co chceš,“ promluví na dívku temným hlasem. „Nejdříve se ale musím zbavit těch kuřat,“ řekne ještě temněji a otevře branku. Dívka se zvídavě vyptává.

„A jak se zbavujete těch kuřat?“

„Mám velké psy.“

Dívka obdivuje systém, jak se zbavovat kuřat. Posadí se na zahradě a čeká, až se kovboj vrátí. Netuší však, ve které z šesti velkých van by mohla najít brambory, a tak se rozhodne optat kovboje. Nahlédne do dřevníku, kam kovboj odešel – je plný naučných knih a uprostřed stojí hrnčířský kruh. Na poličkách okolo stojí křivé hrnky, které kovboj ve volných chvílích vyrobil. Dívka jeden vezme do ruky, vtom ale kovboj přijde a ona v úleku hrneček upustí na zem.

„Vem si plavky a pojď se navečeřet,“ řekne naštvaně, až děsivě, kovboj. Dívka se rychle převleče do plavek a přijde ke stolu. U stolu sedí podivní lidé, asi také zombie, a její dva kamarádi, kteří zkouší diodky na někom dalším.

Na stole je připravená bramborová kaše z pytlíku, která je tak hustá, že je porcována ve tvaru kvádru. Pokusy se kamarádům nedaří, protože slabé vibrace v diodách nezabírají a silné vibrace shazují obraz ze stěny v chodbě. Dívka se tedy na úkor své večeře rozhodne přátelům trochu pomoct – snaží se obraz v chodbě držet, aby nepadal. Bohužel zeď je už odrolená a obraz stejně nedrží. Vše je ztraceno. Hosté odcházejí a jsou znechuceni nepovedenými pokusy s diodami. Dívka polozombie následuje – všichni jdou do sauny, která je zároveň autobusovou zastávkou.

„Tobě to už nepomůže,“ odhánějí osadníci sauny dívku. Dívka si ale i přesto přisedne. Blonďatá mladá žena se na dívku mračí a dívka cítí, že skutečně není její přítomnost žádaná.
„Jak nejlíp se dostaneme na Zličín?“ uvažuje jeden z mladíků.

„Na hlavní křižovatce doprava, pokud nepojede žádnej vlak,“ odpovídá druhý. Blondýnka na dívku ukazuje zdvihnutý prostředníček, dívka se tedy rozhodne odejít.

Přijde k hlavní křižovatce, kde se prohání lokomotivy po náhodně vedoucích kolejích a mezi nimi velmi rychle projíždějí auta. Sem tam spadne závora, ale protože ji obsluhuje stará uklízečka v modré zástěře s bílými puntíky, tak závora většinou padne ve chvíli, kdy nějaká lokomotiva už projíždí, nebo dokonce už projela.

Řidiči aut jsou naštěstí prozřetelní, a když vidí blížící se lokomotivu, raději zastaví, aniž by čekali na padnutí závory. Dívka obdivuje, že se lokomotivy v takové rychlosti nesrazí.

„Je to náročné, co?“ promluví dívka na uklízečku obsluhující závoru. Ta na ní už sotva visí a snaží se ji na pohyblivém kloubu otočit po směru blížící se lokomotivy.

„No, lepší by bylo, kdybych těch závor měla víc, ale pak bych to zase nestíhala,“ povzdychne si stará uklízečka a závoru rychle zvedne a pak zase spustí v jiném úhlu.

Dívka zahlédne blížící se černou Octavii, ve které jedou mladíci a blondýnka ze sauny – zastávky.

„Tak už jim to přijelo,“ pomyslí si dívka a pozoruje, jak se jim snaží stará uklízečka zahradit cestu závorou, když má projíždět nákladní vlak naložený velkými tlustými psy. Auto stojí před závorou příliš dlouho a dívka vytuší, že se nedostane na Zličín včas.

„Pomozte jim,“ poprosí dívka starou uklízečku u závory. Bába chce za odměnu dívčiny krásné vlasy.

„No, dyť je to fuk, za chvíli stejně budu zombie,“ řekne dívka a počká, až projede vlak po kolejích, kam své vlasy rozprostřela. Vlak přeřízne vlasy, dívka je sesbírá a podá bábě.

„Juhů, juhů,“ začne radostně hopsat uklízečka a spustí závoru tak, aby zastavila vlak blížící se ke křižovatce. Octavie tak bezstarostně projede na polní cestu a dívka klidně pozoruje, jak se auto napojuje na dálnici a míří ke Zličínu.