Skladby litvínoffského písničkáře a kytaristy Xaviera Baumaxy jsou plné slovních hříček. V nich nás/sebe baví parodováním českých osobností, hudebních stylů a popkultury mainstreamového prostředí. Svým bezprostředním hudebním projevem a místy buranským vyjadřováním, ať už na pódiu či mimo něj, se mainstreamu po dvacet let na scéně úspěšně vyhýbá. Obliba lokálního umělce s minimálním PR dávno překročila hranice severočeského regionu a jen díky příspěvkům od fanoušků mohl vydat nové album Dawntempo.

Na jeho realizaci potřeboval částku 200 000 Kč. Umělci se začátkem roku prostřednictvím žádosti o finanční podporu desky podařilo vybrat necelých 300 000 Kč, což je zatím nejvíce v historii českého crowdfundingu (hromadného financování hudebních či výtvarných projektů). Někdo ho rád slyší sólo, jiný zase s kapelou, a tak mohl ve studiu nahrát rovnou dvojalbum. Na prvním jsou nové písně s kytarou, na druhém s aranžemi kapely.

Konec Pažitek?
Křest se konal 2. dubna v pražském Lucerna Music Baru, který byl nabitý fanoušky. Spolu s Xavierem desku pokřtil člen skupiny J.A.R. Oto Klempíř, a to pivem. V první polovině večera zazněly písně z Dawntempa za doprovodu nově vzniklé kapely Xavier Baumaxa Jazz Sex Tet složené ze samých skvělých hudebníků: Pavel Bady Zbořil (bicí), Martin Lehký (basová kytara), Miroslav Lacko (piano), Radek Němec (trubka) a Jan Šantra (trombon). Jelikož jsem byla z minulosti zvyklá na zpěv pouze s kytarou, nový zvuk skladeb mě velmi příjemně překvapil.

Už během prvního poslechu jsem si našla mezi novinkami své favority. Píseň Židot je založena na staré židovské anekdotě: „Jak jde židot, Roubíček? / Ale gheto, gheto, děkuju za voptání, / občas mě zlobí pan Býček / a občas není k mání…“ Mezirolí vypráví o herci béčkových rolí: „Jsem totiž hérec béčkový / bere mě bérec, já to vím / jdu na kobérec červený / a tam svým závazkům dostojím.“ Úplně normální píseň zase úplně normálně popisuje člověka, který je úplně v … : „To je ale deprione, two, three / se svým osudem jsou nespokojení. / To je ale deprione, two, three / ale proč zrovna já?!“ Caddy návštěvníkům připomněla pro změnu zvukomalebnost slovenštiny: „Caddy, caddy mi pomožeš / S tým mojím drevom? / Je to tak ťažké! / Drevokocúr je na čučoriedkach / Ide byť búrka! / Mám prepitú pečeň a aj obličky a doma dve bábatká / Drevokocúr je na čučoriedkach / Ide byť búrka! / Bábatká sú také malé, cicajú z mamičky / Sú to cicavce“.

Oproti předchozím albům se zpěvákova syrová severočeská hudba i texty zklidnily. Sám říká, že je to deska unaveného osamělého alkoholika a na jejím obalu doporučuje, abychom ji poslouchali až po půlnoci, kdy už máme hladinku. Texty, které tentokrát vznikaly po pár „brčkách a lahváčích“ v kotelně jeho domu, dávají větší smysl, když je člověk ve stejném (společensky) unaveném stavu jako jejich autor.

Po menší pauze, kdy všichni přítomní mohli načerpat síly na druhou část večera, se muzikant představil jen s akustickou kytarou a starými peckami. Zahrál například Nonšalantního bonvivána, Lidé z malých vesniček, Positiff peopula, Nazijazz, Ozajstný hip-hop, Otvírákem, Pošumaví… A věřím, že nejen mne přesvědčil o tom, že časy pašování zážitků, sáčků suchých pažitek a dobré nálady ten večer pryč rozhodně nebyly!

Dawntempo
Xavier Baumaxa
CD, 2013