Každé číslo Artiklu se věnuje nějakému tématu, které víří společností. Nemusí jít, a mnohdy ani nejde, o téma, o kterém by se hlasitě mluvilo. Je to právě naopak. Literatura a Artikl mají velmi podobný cíl. Reflektují obraz doby. Ráda bych vám tímto článkem nastínila podobu současného knižního trhu a nabídla několik titulů, do kterých se můžete schovat, anebo naopak, se kterými si můžete popřemýšlet nejen o pocitu prázdnoty.

Prázdnotu vidím jako pocit, při kterém není nic, ale zároveň vše. Cítím ji ve chvílích, kdy život připomíná jezdící schody. Bohužel ne v obraznosti stoupání, ale ve smyslu neustálého cyklu stále stejných součástek. Rutina: ráno vstát, pak jít pracovat a večer spát. Ovšem jako člověk, tvor myslící, nad tím vším přemýšlím a docházím k životním závěrům, že nic nemá smysl, nic mne nebaví a nevím, co tu dělám. Jistě to každý zná. A schody mého života, které stoupaly, obrátí směr, vracím se dolů. Někam do prázdna. Naštěstí jsou tu vedle tupé osamělosti knihy, ve kterých hrdinové řeší podobné pocity a dodávají mi tím novou energii.

Prázdnota v příbězích
Jak jsem již zmínila, prázdnotu zapříčiňuje mimo jiné neustálá rutina a každodennost. Právě na tento aspekt života se zaměřila ve své debutové knize Vladimíra Valová. O knize Do vnitrozemí říká: „Vnitrozemí je prostor, kam podle mě všichni míříme, ať vědomě, či mimoděk. Vyhoďte »v« a máte nitrozemí, což je možná přesnější. Hledáme své nitro, svou vnitřní krajinu, sebe.“ Hrdinové v této povídkové knize zažívají pocity samoty, nespokojenosti a zklamání. Přesně takové pocity, které křičí po změně. Vydávají se na cestu vlastní duší, změní svůj způsob života, vystoupí z ulit a dělají věci, které by dříve nezkusili, se záměrem najít štěstí v životě. Někdy jej naleznou, jindy ne. Povídky tak nejsou pouhou fikcí, ale opravdovým obrazem života.

Otázku lidského bytí a krize identity najdeme v románu Dity Táborské Malinka. Kniha je autorčiným debutem. Hlavním tématem knihy je adopce. Malinka sleduje příběh Malky, jejíž život je plný rozmazlování, vzteku, promiskuity a omlouvání nevhodného chování formulkou „jsem adoptovaná“. Četba je náročnější a vyvolává spousty pocitů, především nenávist k hlavní hrdince. Malinka přináší nejen téma adopce, ale především jeho přesah. Od ženské a sociální problematiky se dostáváme k existenciální rovině. Neznalost vlastního původu vyvolává pochyby o vlastní pozici na tomto světě – a právě tak může působit i prázdnota.

Když svět přestane dávat smysl a jsme ztracení. Aneb Voliéry Zuzany Brabcové. V chaotických deníkových záznamech hlavní hrdinky sledujeme svět pohledem neurotické a přecitlivělé vypravěčky. Zápisky kombinují přítomnost s minulostí, fantasií a sny. Hlavní hrdinka zažívá neustálý pocit osamocení, má špatný vztah s dcerou a není z ní cítit žádná naděje v život. Na knize mě nejvíce zaujalo, jakou je sondou do duše. Jazyk plný metafor kombinuje vulgarity opilců, mluvu bezdomovců a jazyk spisovný, čímž konfrontuje několik realit. Kniha zachycuje těžkou depresivní atmosféru a pocity bezvýchodnosti. Dílo v roce 2016 získalo cenu Josefa Škvoreckého a bylo nominováno na cenu Magnesia Litera 2017.

Kam se uchýlit
Z vlastní zkušenosti vím, že člověk nechce stále přemýšlet a má potřebu utíkat před svými myšlenkami. Proto vedle zmíněných knih, které nehovoří o lehkých tématech, uvádím literaturu dětskou. Tento typ literatury nikdy nemířil pouze na dětského čtenáře. Některé knihy se zabývají i hlubšími otázkami, které dítě mohou zaujmout, ale nemusí si jich vůbec povšimnou, ovšem dospělému čtenáři dají nový pohled na svět. Dětská literatura v roce 2016 dokonce představovala 12,1 % všech vydaných titulů a zaznamenává nemalý nárůst.

Doporučila bych knihu Krtník od Terezy Ščerbové. Autorka je známá především jako ilustrátorka, a proto je i v Krtníkovi výtvarná stránka velmi důležitá. Hlavní hrdina žije v horách, kde je šťastný, dokud se od medvěda nedozví o světě tam venku, ve městě. Když medvěd zmizí, potká Krtník Záškvaru, který ho donutí ke změnám, a on ztratí sám sebe. Příběh vypráví o tom, jak je špatné změnit se při honbě za úspěchem a nechat si vzít radost z přítomnosti a pouhého bytí.

Deváté umění
Stále oblíbenější jsou komiksy, které mnohdy ani nejsou příběhy pro děti, ale adaptací beletristických děl pro dospělé. Především v souvislosti s tématem tohoto měsíce bych upozornila na nedávno vydaný komiks Prázdnota Marianny Sztymy. V tomto nedlouhém příběhu navštěvuje prázdnota mladou dívku po smrti její kočky. Dále bych zmínila před rokem vyšlý komiks finského autora Jaakko Ahonena Sojčák, ve kterém není příliš slov, ale atmosféra daná malbou zachvacuje srdce depresí a pocitem bezvýchodnosti. Hlavní roli zde mají barvy a prostředí. Přečtení nezabere více než 15 minut, ale v mysli příběh zůstává několik dní.

Přestože jsem zmínila knihy, které jsou cíleny jak na děti, tak na dospělé, doporučila bych i jakoukoli knihu, která v sobě nese „jen“ pobavení čtenáře. Svět se nám nemusí zdát mnohdy krásný, a naše myšlenky, pochybnosti a stavy toto zdání podporují, ovšem fantazijní svět plný princezen, jednorožců a bezstarostných dětských hrdinů dokáže vykouzlit úsměv, vzpomínky, a především dobrou náladu. Se zmíněnou beletrií je dobré bloumat po svém nitru, ale je třeba nezapomínat se i bavit. ∞