Miroslav Olšovský
28. 09. 2019 | poet
Tak dlouho k smrti je mi,
zoufalý sedím s anděly
Vymřelý a s trny
Jsem ve svém smyslu sám,
jsem sám ve svém smyslu
Polámanými slovy píšu
Přehrabuji se pomalu
pohraničím prázdna
Tak dlouho k smrti je mi,
sám sobě nesrozumitelný
A smrtelný
Udělal jsem si jasno v hlavě
jako v hrobě
Budeme spolu onanovat,
malá, vychrtlá cikánko,
mezi vražděním a nakupováním
Dlouhá a pomalá věta,
tato věta, neúměrně
krátká
Vraždění a nakupování
Zvětralé kundičky voní plícemi
Zlehka dýchají oblaka
Ze sbírky Tahiti v hlavě (Fra 2019)