Silný a zároveň křehký příběh o francouzské botaničce Rose, která se vůbec poprvé vydává do Japonska, aby se seznámila s poslední vůli jejího otce Harua.

V knize Růže sama se současně prolínají dvě dějové linky – vleklá spletitá minulost, v níž se Rose osamoceně proplétá životem s bezpočtem milenců, k nimž vlastně ani nic necítí, a jednotýdenní současnost, v níž se Rosin život otočí o sto osmdesát stupňů. V mystických a poklidných zahradách Japonska doopravdy pozná sama sebe a najednou dokáže dávat i přijímat lásku. Nicméně příběh není pouhou sladkou romancí se šťastným koncem, jde především o úvahu a zamyšlení se nad světem jako takovým. Aforistický román je spíše bolestně romantickou básní skrytou pod povrchem prózy. Každou kapitolu uvádí krátká starobylá legenda, v níž hlavní roli hrají květiny i další rostliny, jako například pivoňka, hvozdík, kosatec, mech, javor, slivoň či fialky nebo kamélie, a zároveň i pocity obsáhlé v následující části – smutek, smrt, láska, bolest, utrpení. Odkazují tak na japonské umění a kulturu i na zaměření Rose v roli botaničky.

Prvky japonské kultury
Rose po příjezdu do Kjóta reprezentovala otrávenou, náladovou a nepřístupnou ženu vyznačující se pochmurnou sklíčenou náladou, avšak po postupném poznávání japonských buddhistických chrámů a zenových zahrad s květinami začala na život nahlížet z úplně jiné perspektivy. Začala poznávat uklidňující prvky japonské kultury podle sestaveného plánu, s nímž ji seznamuje belgický asistent jejího otce Paul. Kameny pokryté mechem, písek, rostliny, větve stromů a keřů, déšť, mlha a rosa. Rose tak postupem času přijímá japonskou součást své identity a poznáváním japonské kultury poznává i více sebe sama. Její otec byl uznávaným obchodníkem s uměním, nicméně samotná hlavní hrdinka knihy jej nikdy osobně nepoznala. Žila ve Paříži se svou melancholickou matkou a babičkou Paulou, nicméně po Haruově smrti začíná poznávat jeho město a v jeho domě se setkává také s hospodyní domů Sajoko, řidičem Kantem, Angličankou Beth a věčně opilým hrnčířem a básníkem Keisukem.

Poezie duše
Kniha Muriel Barberyové představuje holou kostru fascinujících informací zredukovanou na základní dřeň, v níž je však mnoho skryto pod povrchem křehkého příběhu. Krátké stručné věty vyjadřují obsáhlá sdělení zážitků z bohaté cesty napříč Kjótem. Japonský svět a život v něm autorka prezentuje uctivě, něžně a citlivě s vlastní zkušeností a staví do protiváhy materiální a praktické myšlení evropských žen vzhledem k japonské filozofii klidu, disciplíny a hledání krásy v pomíjivých okamžicích. Barberyová lehce a s obrazotvorností zaznamenává hlubokou proměnu Rose protkanou nitkami rytmu japonského umění žít. S lehkou nostalgií tak prezentuje vzpomínky a dojmy ze svého dvouletého pobytu v Japonsku.

Muriel Barberyová: Růže sama
Nakladatelství Host
Brno, 2021, 183 s.