Ve světě zinu, kde se často potkávají experiment, poezie a grafický design, působí publikace Dearest Traude, Beloved Kiki jako jemný, ale velmi osobní zásah.

Autorská dvojice – designérka a vizuální umělkyně Evi Pribyl a spisovatelka Isabella Sedlak – zde propojuje obraz a slovo prostřednictvím formátu pohlednic. A to ne ledajakých. Milostných pohlednic z válečných let 1941/42. Ty objevila jedna z umělkyň v roce 2018 na vídeňském bleším trhu. A učarovaly ji.

Má drahá malá Kiki!
Je mi velmi smutno, když zjišťuji, že ti nějak ubližuji, jak jsi mi napsala v krátkém vzkazu. Víš, že se z tebe vždycky velmi raduji. I když mi nepíšeš dost často. Rád slyším, že staří lidé pro tebe dělají všechno; já jiného nahradit nemohu.
Doufám, že rozumíš mým francouzským slovům, a vroucně tě líbám.
Tvůj Teddy

Tento zin, vydaný platformou papermint.press, se objevil například na festivalu Fanzineist Vienna. Nečte se v klasickém smyslu, ale spíše se prožívá: jako by si čtenář sám držel v rukou svazek cizí korespondence, v němž je dovoleno listovat a představovat si.

Základní myšlenkou projektu je intimita psaného projevu a drobného vizuálního gesta. Pohlednice, médium na pomezí soukromého a veřejného, se tu stává zrcadlem vztahu i vzpomínky. Slova fungují jako fragmenty dopisů, zatímco grafické řešení otevírá prostor pro asociace. Výsledkem je hybridní knižní objekt, který není čistě literární ani výtvarný, ale osciluje mezi obojím.

Zin se obrací k jménům v názvu – Traude a Kiki – jako k adresátům i aktérům. Nevíme, zda jde o skutečné osoby, nebo o fiktivní alter ega, a právě tato nejasnost tvoří jádro půvabu. Čtenář je vržen do role třetího svědka: dopisy nepatří jemu, ale může je přesto číst, a tím se sám stává součástí intimního kruhu. Pohlednice tak odemykají téma paměti, přátelství, queer identity i křehkosti jazyka.

Důležitý je i materiální aspekt. Pohlednice nejsou jen grafickou plochou, ale předmětem, který se dá držet, zaslat, přilepit na stěnu. V tomto smyslu zin navazuje na tradici korespondenční umělecké praxe, ale zároveň ji aktualizuje pro současnou zinovou scénu. Přítomnost na festivalech, kde si návštěvníci mohou exemplář prohlédnout či zakoupit, zdůrazňuje komunitní rozměr: publikace není masově šířená, ale cirkuluje mezi lidmi, kteří ji dokážou ocenit právě díky osobnímu kontaktu.

Nezávislá zinová scéna přitom není jen vedlejší větví kulturní produkce. Představuje prostor svobody, kde mohou autoři a autorky experimentovat bez tlaku institucí či komerčních očekávání. Ziny často vznikají v malých nákladech, v domácích podmínkách nebo v kolektivech, které staví na sdílení zdrojů a přátelských vazbách. Jejich význam spočívá v otevřenosti: umožňují artikulovat témata, jež se do mainstreamu nedostávají, a vytvářejí komunity kolem společného zájmu. Dearest Traude, Beloved Kiki je ukázkou, jak může nezávislá tvorba nabídnout hluboký a osobní zážitek, aniž by se podřizovala konvencím tradičního nakladatelství.

Dearest Traude, Beloved Kiki tak zviditelňuje sílu malých gest. V době, kdy digitální komunikace zahlcuje rychlostí a přemírou znaků, se návrat k intimnímu formátu pohlednice stává aktem zpomalení. Autorky připomínají, že ručně psaný vzkaz i graficky promyšlený design mohou mít hodnotu daleko přesahující obsah samotného sdělení.

Tento projekt je inspirativním příkladem, jak mohou současné umělkyně uchopit médium zinu: nikoli jen jako levnou alternativu k časopisu, ale jako prostor pro experiment a důvěrnost. Dearest Traude, Beloved Kiki není jen publikací k prolistování, ale objektem, který vybízí k dotyku, k představivosti a k otázce, co všechno ještě může znamenat slovo „milá“ nebo „drahá“ v našem vlastním adresáři vztahů.

Dearest Traude, Beloved Kiki
Evi Pribyl, Isabella Sedlak
papermint.press, 2024,
39 str.