Přicházím domů unavená po celém dni, zastavuji se u poštovní schránky a v ní na mě čeká pohlednice. Otáčím jí a vidím, že je ze Švýcarska, jindy zase z Japonska, Spojených států nebo Finska. Na její přední straně je Monetův Východ slunce, váza Van Goghových slunečnic nebo Warholova sítotisková kráva. Lidi, od kterých mi pohlednice přišly neznám a oni mně také ne. Tak jak k tomu došlo?

Může za to Postcrossing – celosvětová platforma pro výměnu pohlednic. Ta vznikla v roce 2004 s mottem „send a postcard and receive a postcard back from a random person in the world!“. Princip je jednoduchý, začnete bezplatnou registrací, při které vyplníte profil, ve kterém se krátce (nebo dlouze) představíte, sdělíte, jaký typ pohledů byste rádi obdrželi a nakonec to nejdůležitější – zadáte svou adresu a dobrodružství může začít. Jedním kliknutím si vygenerujete adresu jiného uživatele, dost pravděpodobně z druhého konce světa a tomu zašlete pohlednici, ideálně dle preferencí z jeho profilu. Adres si můžete vygenerovat hned několik, rozeslat na ně pohledy a pak už jen čekat, až je adresáti obdrží. V ten moment se přidělí vaše adresa někomu jinému kdekoliv po světě, a vy můžete napjatě kontrolovat svou schránku. První pohled přijde většinou do dvou týdnů. A vy brzo poznáte přímou úměrnost, která zde funguje – čím víc posíláte, tím víc dostáváte a je jen na vás, jak moc se necháte strhnout vlivem Postcrossingu.

Zábava pro všechny
Mezi nejaktivnější země ve světě patří Rusko, Taiwan, Čína, USA nebo Německo. V Čechách je Postcrossing také oblíbený, svědčí o tom celosvětová statistika z června 2016, dle které jsme v počtu registrovaných a aktivních uživatelů na 11. místě, za námi je Japonsko a Spojené království. Postcrossingu se u nás věnuje přes sedmnáct tisíc lidí.

Dle průzkumu, který jsem si mezi českými Postcrossery udělala, mají zasílání pohlednic v oblibě hlavně ženy, kterých je jasná převaha. Co se věku týče, je tato záliba rovnoměrně rozložena napříč všemi věkovými kategoriemi. Jen o pár procent v mém průzkumu vítězí lidé mezi 21–25 lety, za kterými jsou hned v závěsu lidé od 40 let výše. Postcrossing je tedy oblíbeným koníčkem všech generací, což vypovídá o tom, že vztah k papíru a dopisování nemá jen generace našich (pra)rodičů, pro které byl tento způsob komunikace zcela běžným. Je evidentní, že i tzv. generace Y a Z mají tendenci se od chatování a mailování navracet k původní hmatatelné formě písemného projevu.

Hlavní je trefit se do vkusu
Kdo si myslí, že stačí koupit pohlednici „na rohu“ v trafice, ten je na omylu, pokud se totiž Postcrossingem začnete zaobírat více, zjistíte, že jen tak ledajaká pohlednice nestačí a příjemce jí neuspokojíte. Většina uživatelů má na svém profilu vyplněné motivy, které preferuje, a které je potěší. Já jsem dnes již Postcrossingově neaktivní, ale mívala jsem na profilu uvedeno, že ocením pohledy s uměleckou tématikou. Občas mi tak dokonce přišly i reprodukce děl, které jsem do té doby neznala, ač byly od mých oblíbených autorů. Jiní uživatelé mají ve svých preferencích například vintage pohlednice, pohledy na města, černobílé obrázky nebo kočky. Ale najdou se i tací, kterým spíše než na pohlednici záleží na známkách. A tak často, čím více a čím exkuzivnějších známek nalepíte, tím více příjemce potěšíte. Většina mnou dotázaných Postcrosserů se však zmínila, že jim nejvíce záleží na motivu pohlednice, hned poté na osobním vzkazu od odesílatele, dále na místě, odkud pohled přišel a až v závěru na známce. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ideální kombinací je spojení motivu i vzkazu od odesílatele. Nejednou mi takové překvapení ve schránce zlepšilo den!

Co bys nechtěl dostat, neposílej
Dát si na pohlednici záležet je zkrátka základ, což potvrzuje většina českých Postcrosserů. Nikdo nechce, aby druhá strana jeho pohled odbila, a tak se většina lidí snaží vydat ze sebe to nejlepší, tak jako to vyžadují od druhých. Začíná to výběrem správné pohlednice, pokračuje osobním vzkazem, na řadu může přijít i drobná výzdoba v podobě washi pásek, samolepek nebo kreseb. Na závěr přijdou známky. Dle mého průzkumu polovina respondentů věnuje jedné pohlednici zhruba čtvrt hodiny, další čtvrtina lidí se jim zabývá třicet minut. Třicet procent lidí odesílá pohledy několikrát týdně, zbytek jednou týdně, po čtrnácti dnech nebo méně častěji.

Turistika v obýváku
Nejen o tom, kde pohledy sehnat se čeští Postcrosseři radí na Facebooku, kde vznikla skupina, ve které uživatelé aktivně diskutují o svém koníčku. Řeší se zde vše od již zmíněného nakupování pohlednic, poštovních známek, názorů na obdržené pohledy, až po společné srazy nebo „mimopostcrossingové“ výměny, tzv. „swapy“.

Právě na základě této skupiny jsem uspořádala menší průzkum, do kterého se zapojilo 232 milovníků pohlednic. Mimo jiné mě zajímalo, co jim tento koníček nejvíce přináší. Většina lidí se shodla skoro „jednohlasně“, že radost. Radost dostávat, ale často i radost být jejím nositelem. Dát si záležet na potěšení někoho jiného, věnovat výběru té správné pohlednice pro jiného člověka čas a energii. Někteří uživatelé se zmínili, že vlídnost prostoupená celým Postcrossingem jim dává naději, že svět je v pořádku a lidé se k sobě dokážou chovat hezky.

Dalším přínosem je pro mnohé procvičení si angličtiny nebo jiných jazyků a poznávání nových kultur, jak se zmínila jedna z uživatelek „je to taková turistika v obýváku“. ∞