Slovenská spisovatelka a scénáristka Alena Sabuchová ve své knize nazvané Šeptuchy představuje docela jiný svět odehrávající se v regionu Podlasí na hranicích Polska s Běloruskem.

Fiktivní příběh založený na vyprávění místních obyvatel se odehrává v pohraničí na posko-běloruském pomezí. Sabuchová region podlaských kolonií mapovala a prozkoumávala společně s kamarádem a fotografem Robertem Tappertem. Slovenské vydání knihy oproti českému překladu obsahuje rovněž Tappertovy fotografie, jež příběh na pomezí reality a fikce ochucenou magií mistrně dokumentují. Sběr materiálu pro knihu vznikal v rozmezí dvou let, kdy Sabuchová jezdívala na severovýchod Polska a hovořila se zdejšími obyvateli i lidovými léčitelkami zvanými šeptuchy.


Jakou má mor barvu?
Region Podlasí se nachází na morovém vršku, a právě o moru dětem ve škole učitelé často vyprávěli. Žáci na prvním stupni měli dokonce za úkol mor nakreslit. Ovšem jakou barvu má tato epidemická choroba, kterou nikdo nikdy neviděl. Žlutou určitě ne, dle učitelky Agaty, která obrázek se žlutým morem od autorky Doroty na nástěnku s ostatními nevystavila. Dorota je nejlepší kamarádkou vypravěčky knihy, jejíž jméno se v knize nikde neuvádí. Jedná se o tajnou neznámou, jež vyrůstá v devadesátých letech minulého století na tomto magickém místě, v němž se mísí pravoslavné vyznání s katolickou vírou se značnou špetkou pověr a lidovým folklórem. Život na periferii s sebou přináší Dorotě a její kamarádce různá úskalí ale i potěchu, přesto se z tohoto bytí chce vymanit a přestěhovat se do Krakova.

Přepravci duší
Příběh je zaměřen na dospívání v kraji se silným geniem loci, jenž je tak trochu zapomenutou zemí v hustých lesích mezi Polskem a Běloruskem. Tajuplná a tajemná oblast se silně věřícími obyvateli, bídnými příbytky a zvláštní zálibou v pohanských praktikách šeptuch, jež zdejší církev odmítá. V každé vesnici žijí minimálně dvě až tři ženy, které provádějí řemeslo šeptuchářství. Jejich zaříkávání spolu se záhadnými zvyky a obyčeji jsou na tomto místě opředeném legendy a mýty již tradicí. Tradicí, která se však současně setkává s výdobytky moderního světa. Tento druhý pohled ztělesňují především dvě dívky – hrobařova dcera Dorota a její kamarádka a spolužačka již zmíněná hlavní vypravěčka děje. Čarovná atmosféra místa je zahalena do mlhy ladně plující nad močály a okrášlená složitými mezilidskými vztahy, pověrami, symboly, religiozitou, nadpřirozenem i zanedbaností některých občanů a neúprosnou skutečností.

Po tom všem
Alena Sabuchová si pro svůj román zvolila mystický prostor v kontrastu úplně obyčejné banality v podobě místní pobočky německého obchodního řetězce Kauflandu, jenž doplnila výjimečnými a autentickými postavami zažívající mnohá dobrodružství s hořkou příchutí. Obyčejní vesničané, děti, teenageři, opuštěné vdovy a alkoholici se míjí na místech hřbitova, hospody, zahrad a ve svých skromných domovech. Kniha je příběhem o smrti a nelehkém životě v rustikální oblasti prorostlé hustými strašidelnými lesy, nicméně intimní a jemné vyprávění o kraji a místních je prodchnuté veselými i nešťastnými historkami dívek i melancholickými vzpomínkami. Sabuchová v popisu využívá také často polské či ruské výrazy, jež jsou graficky odlišeny a vysvětleny ve slovníčku na konci knihy. Mluvu dívek a jejich spolužáků jakožto dospívající mládeže formulují mnohdy rovněž vulgarismy. Autorka místy naznačuje nevyřčené a v podstatě nechává hrdinům knihy i jakési oplývající tajemství, jelikož všichni pod rukávy nějaké skrývají. „Po tom všem se obvykle říká, když by mělo být lépe, když už to všechno je jen špatnou vzpomínkou a my jsme tady, protože jsme to všechno přežili.“

Alena Sabuchová: Šeptuchy
Nakladatelství Host
Brno, 2021, 183 s.
Alena Sabuchová: Šeptuchy
Nakladatelství Artforum
Bratislava, 2019, 192 s.