Ty boty jsou značkový. Pamatujete na tu větu? Moje máma ji vždycky říkala, když mi chtěla koupit nijaké neforemné obrovské šedivé sportovní boty, zatímco já jsem chtěla barevné kolotočové s mašličkou a flitry. Doufala, že prosazuje kvalitu a šetření peněz, a snad i zodpovědné nákupní chování, protože pak pár let žádné křusky kupovat nebudeme, ale ve skutečnosti to byla blamáž. Výraz značkový byl pro mě stejně vyprázdněný jako slizký.

A tak to mám do dneška. Je mi jedno, kdo má jaký fejm, jakou značku na nohou, kolik bodyguardů a kolik cashe na párty. Baví mě lidi, kteří mají sen, pečlivě na něm pracují, a když se daří, radují se jak malí kluci. Baví mě lidi, kteří, když mají špatnou náladu, neusmívají se. Protože když máš blbou náladu, tak se prostě neusmíváš. Nemusejí se hned rozčilovat a nadávat mi do zbytečných krav, ale prostě to s tou sociální korektností musí mít srovnané v hlavě. Slušnost ano, přetvářka ne.

A tak si hledám pečlivě lidi, kteří mají sny a k tomu černé tenisky na vyšší platformě, které najednou nikde nejsou k dostání. Byly, nejsou. Zřejmě je někdo skosil mačetou. Asi prostě odešly z módy, zatímco jsem prošlapávala botičky s mašličkou a flitry. Ale já stejně hledám v ulicích, a pak čekám, občas projdu internety, a pak zase čekám. Na těch internetech na mě totiž vyskakují jenom nějaké síťované tenisky ve tvaru platýse, nebo prostě nějakých podivných ryb. Barvy mají různé a technologie a ceny vesmírné. A lidé je chtějí a šetří na ně z výplaty hned vedle nového telefonu, kterým je pak budou fotit, než je ušpiní.

Nedávno mě pobavil příběh chlapce, který se naštval na jednoho českého rappera a jeho manažerku. Jí sprostě nadával, a když došlo na společnou konverzaci, řekl rapperovi: Tobě nadávat nebudu, protože to by mi jednou bylo líto. Tak přátelé, mít stažené půlky před někým jenom proto, že má pár zfanatizovaných fanoušků a příště by vás nemusel kamarádsky poplácat po zádech, to asi vyžaduje slušný pocit méněcennosti. Doporučuju si na to koupit značkové boty. ∞