Umění je životní příběh
Jan Šafařík: COLORWORKS
Grafik a ilustrátor Jan Šafařík, spolutvůrce Coeur la Poem, za sebe jako Colorworks, se rozpovídal o vývoji kreativní osobnosti a uměleckých odvětvích, které objevuje a ve své práci kombinuje, o nových materiálech a technologiích a snaze sledovat umění ve všech dostupných oblastech.
Honzo, jak ses dostal k umění?
Už od útlého věku jsem si rád kreslil, rozebíral věci, zkoumal, proč je to zrovna tak a ne jinak. Pokresloval jsem všechno možné a kupodivu ani nedostal pohlavek.
Jaký význam pro tebe má umění a o čem by mělo být?
Realizace vlastních myšlenek a myšlenkových pochodů, nacházení sebe samého skrze tužku a papír, modelářskou hlínu, plátno a olejovky, pohyb a kontrolu vlastního těla, nastavování uší vlastním přirozeným směrem. Pro mě je to životní příběh, život jako takový a rozvoj vizuálního vnímání skrze vlastní identitu. Nemyslím si, že existuje kýč, klišé nebo špatný produkt. Každý, kdo pokorně tvoří a ukazuje veřejnosti kus svého já, má můj obdiv a respekt.
Měl jsi už od začátku podporu?
Určitě. Mám štěstí, že nejsem tlačen do studia oborů, který dělat nechci, a jdu svou vlastní cestou. V některých aspektech by třeba bylo jistější studovat něco, kde bych rovnou mohl naskočit do pracovního procesu. Ale tak jsem svůj život nikdy necítil. Je pro mě výzvou dělat něco trochu jiného a trochu jinak.
Trochu jinak? Co tím myslíš?
Pracuji tak, aby si v mé tvorbě mohl divák najít svou vlastní představu nebo příběh. Mám rád čistotu, jasně definované linie. Přesto se v každém tvůrčím výstupu snažím rozehrát několik vrstev. Pokud dělám na nějaké konkrétní zakázce, musím se samozřejmě držet v určitých mezích, které nastaví klient.
Když mluvíme o klientech, máš při komerční zakázce šanci dát průchod své fantazii?
Je fajn, když klient ví, co chce. Pokud je to naopak, rozhodně to pro mě není výhoda. Je důležité padnout si s klientem do oka. To ti určitě potvrdí každý. Je důležité naladit se na správnou vlnu. Ale nikdy jsem neměl úplně svázané ruce.
Jaké věci tě při tvorbě vedou a ovlivňují?
Určitě to je umění v ulicích, graffiti, šablony, instalace na veřejných místech. Rád vnímám věci v kontextu s proměnami okolního prostředí. I já jsem chodil na „legály“ zkoušet spreje. Bavilo mě to a jednou za čas si rád tyhle starší časy připomenu a s kámošema proženu trysky. Sleduji dění kolem módy, materiály, hledám jejich netradiční využití – respektive jak bych je mohl využít v neklasickým pojetí a přístupu. Baví mě tedy veškeré umělecké výstupy. Z každého proudu je možné vyjít a inspirovat se.
A ty se inspiruješ například v berlínské Mitte, jak jsme viděli na poslední módní přehlídce Coeur la Poem. Pověz nám víc.
S kamarádem a kolegou Michalem Býmem jsme založili projekt Coeur la Poem, ve kterém se snažíme objevovat nové a zajímavé technologie potisku textilu. Chtěli jsme opět dosáhnout toho, že si divák představí svůj vlastní příběh, nicméně je námi lehce veden. Projekt chceme dál rozvíjet, pracovat na jeho podobě a vytvořit z něho samostatně fungující platformu pro různé imaginace. (pozn. aut. o Coeur la Poem jsme psali v červnovém čísle Kulturní Pecky.)
A jakým směrem jdeš v tuto chvíli?
V současné době se neustále věnuji grafice a začínám objevovat možnosti skulpturních interiérových instalací. K tomuhle „nápadu“ jsem se dostal přes interiérové a exteriérové malby, které v posledních letech dělám, kořeny se dají vystopovat právě v graffiti. Celé to má tedy nějaký přirozený vývoj a mě baví, jak to všechno můžu propojovat.
S jakými materiály nejraději pracuješ?
Nemám jeden oblíbený, záleží na prostředí. Co se týče instalací v exteriérech či interiérech, je nutné si nejprve uvědomit, jak bude daná instalace užívána. Pak teprve může přijít na řadu otázka materiálů. Každý materiál má své vlastnosti, typologii chování v různých podmínkách, určité možnosti dalšího opracování. V dnešní době existuje tak obrovská paleta možností, že vybrat tu správnou se pomalu rovná zázraku. Teď jsou hodně populární karbonová vlákna, různé úpravy kovů, nanotechnologie atp. Na poslední realizaci jsem použil magnetické zrcadlové plochy. Jednalo se o nerezové pláty opracované do požadovaného tvaru písmen optickým laserovým paprskem. Výsledná forma byla typografickou kompozicí, jejíž konkrétní podoba se může měnit podle momentální nálady uživatele prostoru, tedy diváka, a to díky magnetické ploše, která je u instalace umístěna.
Co je tvým cílem? Kde by ses jednou rád viděl?
Že se jednoho dne podívám zpátky na to, co jsem tehdy udělal, a bude mě to pořád bavit. S vědomím, že jsem do toho dal tehdy maximum, a teď po roce to vidím stejně. Rád bych pokračoval ve směru, který jsem si nastavil. Tedy spojovat všechna odvětví, ve kterých jsem získal zkušenosti. A převáděl je do fyzické, existující podoby.
Chápu správně, že celé tvé fungování se tedy točí hodně kolem utváření vlastní osobnosti?
Ano. Baví mě pořád objevovat, zkoušet a přicházet na další možnosti. Každá cesta nabízí několik křižovatek, kterými je pro člověka zajímavé se ubírat. A pokud se několik takových cest zkříží, je jen na každém z nás, jak s tím naloží, a co z toho může použít k vlastnímu rozvoji.