Martin Švanda
*
měsíční paprsek se dotkl vypínače na zdi
ale nezmáčkl ho
chvíli se sunul tiše po stropě
a potom se vytratil oknem
nás nechal na pokoji dotýkat se našich zdí
hledat a nacházet vypínač světla
na těle toho druhého
zmáčknout ho poslepu i v temné noci
*
les ve tvaru netopýra se roztáhl po planině
stíny smrků se brodí sněhem k našemu domu
přikládám do krbu netopýří křídla a pařáty
které jsem za dne natahal z lesa
už by ti mělo být přece teplo
ale mluvíš o zimě
oheň hoří
ruka kouřová se plazí komínem
a ukazuje na podivné nebe
*
dveře lesa se se šuměním uzavřely
k zemi se snáší hebká tma a
ptáci srostlí se svým hnízdem
houštiny mění se v hladová zvířata
a větří naše stopy po pěšinách
dnes už dál nepůjdeme a přespíme tady
rozděláváš ve mně oheň
bledé tváře démonů plují potokem
*
přinesli jsme si z pláže spálené srdce
které tam kdosi zapomněl
chlopně mažeme krémem na popáleniny
úpal tišíme tekutinami
před spaním k němu přikládáme ucho
v noci bije srdce na poplach
kdykoliv se přiblíží k oknu duše
některý z našich démonů
ze sbírky Nevinnosti (Odeon, 2024)