V klidu, k němuž člověk dojde po týdnech trápení, se dějí věci, které se nedají vysvětlit. Vycházím na ulici a vím přesně, koho potkám. Sedím na lodi cestou na Santorini a chci vidět delfíny. Za hodinu připlavou. Je jich šest a závodí s naší jachtou se stejnou vášní, jako děti, které obíhají kolotoč. Není to překvapivé. Je to prostě tak.

Kolik z vás si všimlo, že za soumraku začne vidět černobíle? A kdo z vás ví, že barvy vlastně neexistují, ale dopočítává si je náš mozek?