„Kde je?“ ptá se.
„V ložnici, maluje,“ řekl jsem.
„Já nevím, jestli to byl dobrej nápad sem chodit. Já ji vlastně moc neznám…“ z nervozity si zapálil obráceně cigaretu.
„Klid. To je v pohodě. Je ráda.“
Zvedli jsme se a šli za ní do ložnice.

Zavolala mi kamarádka. Chtěla, abych šel k ní. Bylo mi hned jasné, že se něco děje. Ona není ten typ, který volá proto, aby klábosila.
Viktorie tráví svůj čas nejraději ve vaně. Je to její místo, její osobní prostor, její skrýš. Ve vaně je doma, ve vaně k ní nemůže okolní svět. Ve vaně může o okolním světě nerušeně přemýšlet, aniž by se jí dotýkal. Jinde to tak není, vysvětlovala mi.
Vešel jsem a viděl jsem ji v její obvyklé poloze. Seděla ve vodě, kouřila cigarety, pouštěla si hudbu na notebooku a poblíž ležel telefon.