Hudba spojuje. Spájí lidská srdce, přátele i národy. Divadlo má podobnou moc. Na rozdíl od divadla je však hudba mnohem osobnější. Působí čistě emočně, nenechává se korigovat rozumem tak jako divácký zážitek. Spojením obojího vzniká v režii Sáry Arnsteinové a kolektivu žen zážitek, který překračuje rámce obojího. Využívá totiž výsady obou médií – bezprostřední emocionality hudby a (v nejširším smyslu) politického potenciálu divadla.

Představení „Neobitchejné/í“ o hledání té nejneobyčejnější bitch mezi Vogue tanečníky je vzácným a tolik potřebným ostrůvkem v moři xenofobie, které nás dnes a denně obklopuje. Protagonisté se s tím nemazlí stejně, jako se život nemazlí s nimi; ten boj jim dodává odvahu. A překonávat všechny malé i velké strachy je tolik potřeba!

Depresivní děti jsou spíš děti štěstěny, jak se zdá. Podařilo se jim totiž zpřístupnit jeden z největších architektonických skvostů Žižkova. Všechno začalo hledáním prostoru pro představení Loni v Marienbadu.