Představení „Neobitchejné/í“ o hledání té nejneobyčejnější bitch mezi Vogue tanečníky je vzácným a tolik potřebným ostrůvkem v moři xenofobie, které nás dnes a denně obklopuje. Protagonisté se s tím nemazlí stejně, jako se život nemazlí s nimi; ten boj jim dodává odvahu. A překonávat všechny malé i velké strachy je tolik potřeba!

Vogue není jen prostý taneční styl – je to styl života. Patří k němu (pře)exponovaná extravagance, výrazné líčení, flitry, peří, barvy, lesk a třpyt. Zdůrazňuje sexualitu, ať už tu, která je tanečníkovi přisouzená fyziognomickými znaky, nebo tu druhou (či nějakou ještě úplně jinou), kýženou. Příslušníci hnutí Vogue se ale ze svých kostýmů nemusí nutně vysvléct, jakmile dozní aplaus; neberou na sebe jen jakousi roli, dobrou jen pro catwalk, naopak spíše na molu předvádějí sebe samotné v té podobě, která je jim nejvlastnější a nejpřirozenější.

Tak alespoň o stylu Vogue mluví na modelových případech čtyř členů tohoto hnutí představení „Neobitchejné/í“, které vzniklo pod taktovkou tanečnice Lucie Molčányiové a herečky a režisérky Elišky Soukupové v koprodukci Venuše ve Švehlovce. Osobní a umělecké profily čtyř „podivínů“ jsou zarámovány natáčením televizní soutěžní přehlídky. Je to dobré spojení tance na jedné a divadla na druhé straně – s neuvěřitelně energickými (a pro člověka, jenž se s Vogue jako stylem setkal poprvé v životě, vpravdě originálními) tanečními vystoupeními. Ty se prolínají se vstupy dvou televizních moderátorů, jež představují cynickou kritiku fungování současné zábavní televize.

Umění vymezit se citlivě, ale radikálně
Kdyby ale zůstalo jen u přehlídky tanečních výkonů doprovozené hustokrutopřísným komentářem jakéhosi společenského nešvaru, bylo by to málo. Inscenace „Neobitchejné/í“ je ale něčím víc: především příběhem o životní odvaze, o urputné touze a snaze vymanit se ze škatulek jakýmkoliv způsobem, třeba i tím nejradikálnějším – totiž tak, že do sebe všechny ty nálepky absorbujeme, z každé si vyrveme kousek, a tak je zbavíme možnosti sebedefinování a vyhranění se i příležitosti k jakýmkoliv antagonismům. Představení ukazuje, že nejlepší způsob, jak vzdorovat posměchu a xenofobii (ve smyslu strachu z cizího), je uvědomit si zdroj své „jinakosti“, pevně ho uchopit, umocnit a vystavit zřetelně na odiv. Namísto potlačovaného podivínství je tu najednou podivínství uvědomované a exhibované, které kolem sebe staví hradbu proti útokům z pevných zdí sebevědomí.

Další velkou devízou inscenace „Neobitchejné/í“ je, že (až na drobnou zmínku v závěru představení) explicitně netematizuje transgender, queer, homosexualitu. Jakkoliv námět představení přímo svádí k exploataci těchto motivů a jistě by to byla hluboká studnice vtipů, jimž by se publikum od srdce zasmálo, pro Vogue komunitu toto není téma. Respektive možná právě naopak – je to téma tak hluboko zakořeněné a tak implicitní ve všem, co její příslušníci dělají, že není třeba ho vůbec vyslovit. Takových výsměchů, namířených proti něčemu cizímu, nepochopenému a možná i zvnějšku nepochopitelnému, máme kolem sebe stále dost; je skvělé a osvěžující, když se někdo rozhodne namísto stavění plotů a zdí zase jednou smiřovat a nabízet vysvětlení, které nám může pomoci překonat strach z jiného. Od režisérky a zároveň jediné herečky-netanečnice na scéně Elišky Soukupové bylo to, že si ke spolupráci vybrala výhradně lidi z Vogue komunity, dobře promyšleným tahem.

Venuše a její pozitivní vlny
Venuše ve Švehlovce je výborně vybrané místo nejen pro svůj vzhled a prostorové dispozice. Vogue tanečníci se vším svým pozlátkem by se možná mnohem více hodili třeba do velkého sálu Lucerny – Venuše má ale obrovskou výhodu i v lidech, kteří zde pravidelně sedávají v publiku. „Neobitchejné/í“ u nich přes svou kontroverzi dochází obrovského pochopení a závěrečnou pointu v podání moderátorské dvojice diváci svou reakcí vystřelili až ke hvězdám.

Ať už si myslíte, že jste tolerantní až na půdu a strach z cizího Vámi rozhodně necloumá, nebo o sobě víte, že máte při setkání s někým velice neobvyklým husí kůži a podvědomou touhu utéct, aby vás náhodou někdo neviděl ve společnosti tohohle podivína, vydejte se do Venuše. Budete svědky silných příběhů, dobrého divadla a navíc v prostředí, v němž vás rozhodně nikdo soudit nebude. ∞


Neobitchejné/í
Venuše ve Švehlovce (Slavíkova 22, Praha 3)
premiéra 11. 3. • nejbližší repríza st 3. 5. 20:00 • 250 / 200 Kč