Pecka od roku 2009 vzklíčila, překonala dětské nemoci, pubertu a nadechla se k rozletu do světa. Je z ní mladá slečna, která se stala známou s elegancí sobě vlastní a pravidelně bývá viděna po Praze v lepších podnicích. Mimo jiné i v café V lese, kde v červnu oslavila své čtvrté narozeniny.

V jednom z hlavních center současné nezávislé scény, kultovním podniku pražských hipsterů, nebo prostě jen v příjemném místě ve Vršovicích, jak kdo chcete, proběhla druhý červnový pátek neobvyklá párty. Kdo přišel na čas, tak si, jak už to tak na večírcích bývá, musel chvíli počkat. Ideálním místem k tomu bylo přízemí kavárny, kde bylo příjemné ukrýt se před žárem rozpálené Krymské. Postupem času se lesní suterén začal plnit, přicházeli hosté známí i neznámí, mladí i odrostlejší, veskrze však příjemní a milí, a hlavně, hlavně hypergalaktičtí. Lesky jako blesky, flitry, barvy i umně smotané kusy staniolu zdobily roztodivné, leč vesměs bizarně elegantní oděvy příchozích tak, jak to kosmu sluší.

Prostor se postupně zaplnil za elegantního setu DJe Sestry a s prvními tóny kapely My Name Is Ann se větší část vesmírných stvoření přesunula od baru na parket. Stálo to za to. Bicí, saxofon, klávesy a k tomu zpěv do rytmu, při němž jen málokdo dokázal pouze přihlížet. V průběhu jejich vystoupení mnozí využili lákavou nabídku nechat se nalíčit od členek souboru Amanitas, těch, které samy byly nejhypergalaktičtější z celého lesního kosmu a během večera předvedly spolu se svými hypergalantními a hypergalaktickými protějšky rej plný roztodivných masek, kreací a světel. O originální vizáž byl na oběžných drahách takový zájem, že se na všechny ani nedostalo, ale i přesto byla výsledkem záplava obličejů, které sice v přítmí klubu základními rysy člověku připadaly povědomé, ale přece jen bylo nutné chvíli přemýšlet, na koho že to právě narazil.

V druhé půlce noci pak DJ Paolo di Maki roztančil i ty, kteří se zpočátku zdráhali, a na parketu bylo čím dál těžší najít kousek prostoru pro nadpozemské kreace. Čas běžel v rytmu hudby ordinované dle nálady publika s chirurgickou přesností vesmírnými mlhovinami jen tušenými v dálavách a noc gradovala s energií ne nepodobnou výbuchu supernovy.

Všechno ale jednou končí a i Pecka může mít čtvrté narozeniny jen jednou za život. Když se pak čas pomalu, ale jistě nachýlil a probdělá noc se blížila rozednění, trousili se ještě ztichlými vršovickými ulicemi na noční spoje, taxíky a neosvětlené bicykly zmalovaní, barevní a vyčerpaní, ale určitě o něco šťastnější lidé Pecky.