Stanout tváří v tvář lidem pohlcovaným technologií, kterak se proměňují v kyborgy, je zbrusu nová emoce. Není to samota, protože je sdílená. Není to ani sranda. Kapitalistický systém podporuje dravost, až sociopatii. V nových technologiích dostal hardware, který povzbuzuje rys zvaný ghousting.

Let’s face it – když nás někdo ghoustne, většinou si za to můžeme sami. Pravdou zůstává, že dnes je hrozně snadné ghoustit. Stalo se to přirozeností, proti které můžeme leda statečně bojovat. Třeba zdravit. Měšťáci si chválí výlety do lesů, kde se zdraví. Když v lese potkáte vesničana, nehrotí to. Naváže oční kontakt, a pokud pozdraví, je to mimochodem. Spíš prohodí něco k věci. Les je chrám, přítomnost, ne chodba v korporátu. Měšťák vám pozdrav vnutí, a když mu s pohotovostí a přiměřenou intenzitou neodpovíte, neubrání se zklamání. Po tváři mu přelétne chmura. Místo přítomnosti se soustředil na rituál.

Ritualizovaná komunikace na sítích z nás udělala roboty. Nerozlišujeme mezi realitou a sítí. Bereme si tam věci osobně, i když tam nejsme osobně. Bereme si tam svou osobu a vytváříme iluzi, že to jsme my. Propadáme iluzi a nemůžeme najít cestu ven. Podléháme trollingu. Cesta zarůstá džunglí mozkové chemie. Jediný způsob, jak se sítím vyhnout, je nemít přátele. Kvůli nedostatku rozlišovacích schopností mezi realitou a iluzí jsme odjakživa cítili afinitu k filmovým hercům, později k internetovým přátelům a nakonec k AI. Bavíme se s ní, jako by byla vědomá. Když řekne, skoč z okna, tak skočíme. To se stalo.

Ghousting není jen rozejít se s někým a nedat mu vědět nebo ukončit s někým konverzaci bez rozloučení. V dnešní společnosti je celkem všudypřítomný. Bylo to tak vždycky? Každopádně se vznikem velkoměst. Veřejný kanalizační systém. To, jak se po sobě díváme-nedíváme, jak jsme uzavření ve svých bytech a domech i na veřejných místech. Je to dáno omezenými možnostmi? Je to dáno způsoby, sítěmi. Je sranda, že jejich majitelé mají tak příhodná jména – Musk (maska) a Zuckerberg (cukr). Duchovní příčinou narůstající obezity je, že se snažíme obrnit proti okolí.

Kdo chce s duchy žíti, musí s nimi výti v síti
Základní lidskou potřebou je kromě potřeby svobodně mluvit také potřeba svobodně věřit. Máme potřebu hrát – ve smyslu gamblit, zkoušet to, ale také v tom dramatickém, hereckém. Šance, příběh, rozuzlení, emoce – to jsou naše drogy. Hrát a věřit druhému jeho hru, aby on věřil tu naši. Kdo nevěří, tomu se nedá věřit a je vyloučen z tlupy. Učinit se zranitelným kompletním uvěřením v pravdivost hry druhého zahrnuje i zapomnění na naši vlastní hru. Dobrovolně se odsuzujeme k životu v cizích hrách. Házíme na zeď hrách. Děláme, že sen je život. V skrytu duše o své hře víme, ale už nevíme, co je život, a tak předstíráme hnáni děsem prapůvodní ztráty. Tušíme, že úplně každý člověk může mít klíč, ale zvyk je železná košile a klíč je utkvělá představa.

Ghousting je nepřijetí nebo blokování zájmovými osobami, zatímco z druhé strany útočí personalizovaná reklama. Ghoustují nás média neustále šermující statistikami, ve kterých jedinec nehraje žádnou roli. Splýváme v moři čísel. Je to zoufalé vystavování lidí vědomí jejich irelevance. Druzí jsou vystavení ve vitríně nezájmu, vržení do vody samoty, trampoty, trapnosti. Jakou emoci zvolí? Ledovost nebo vřelost? „A co já?“ vtírá se dotaz. Jen narcis si může myslet, že není produktem doby. Narcismus je jednou z možností.

Lejno Lou
Ghousting je, když někoho pomlouváte na síti, když je nevinný, nebo omlouváte, když je vinen, nebo o něm píšete intimity. Ghoustování je opak hostování, kašle na své hoststvo. Jeho slabinou je, že nic není rezistentní vůči svému okolí. I blbá kytka vnímá a reaguje. I blbé lejno. Moje dnešní lejno mi připomnělo skvělý normalizační biják Chobotnice z druhého patra. Napadl mě námět na polohraný poloanimák.

Kluk vykadí lejno a ono najednou otevře oči. „Splním ti tři přání,“ řekne roztomile. „Spláchni se,“ řekne kluk znuděně, aniž by vzhlédl od ajfounu. „Ne, vážně,“ nedá se lejno odbýt. „Ty přece nejsi zlatá rybka. A pěkně smrdíš,“ spláchne ho kluk. Lejno sjede do kanalizační trubky, ale plave proti proudu. Moc mu to nejde, protože nemá ploutve, ale dokáže to. Vyskočí na záchodovou desku. Kluk si čistí zuby a ghoustuje ho, zatímco ono do něj roztomile hustí. Nenechá se spláchnout a nakonec kluka zaujme. Kdyžtak pošlu fakturu.