Jakým způsobem přemýšlíme o létu a o všem, co se kolem nás děje? Nemohu nemyslet na příčiny horka a jeho důsledky. Přemýšlím tiše, ale pro sebe nebezpečně. Změny teplot v blízkých dnech asi nedorazí.

Houpu se a jsem slepá. Jdu a vidím bez očí. To, co jsem chtěla, aby bylo jistotou, se vybarvilo a dalo mi tisíce možností. Proměnilo se vše kolem a já se musím měnit s tím. Co se nepoddá, to totiž spadne ze stromu.

Letos proběhla již čtvrtá letní Artikl akademie. Dostává se vám tak do rukou unikátní vydání, které jsme připravili společně s mladými redaktorkami a redaktorem, ilustrátorkami a fotografkami.

Můj blízký přítel mi svěřuje svou otravu z projektů, které se zabývají umělou inteligencí: „Je to trend, všichni se toho chytají.“ Ale vždyť je to, jako kdyby se v pustině objevily ve velkém množství rostliny a my jsme je neřešili.

Léto o sobě dává vědět tropickými teplotami, červencový Artikl vám dává vědět o aktuálním kulturním dění. Hluboce se nadechněte a pojďte se ponořit do hlubin kultury, ze které vám vytahujeme na suché stránky papíru množství výstav. Ty můžete skrze příjemné letní dny navštívit a zchlazení na plovárně vystřídat za zchlazení v klimatizovaných galerijních sálech.

Žár, výheň, ale také záře, září. Hvězda jasná nezhasla, ale naopak se rozsvítila na své cestě a koupe se v paprscích slunce, vyzařuje energii, teplo až spalující, a zároveň blahodárné, když se u ohně chceme zahřát. Ohniště, žhavé uhlíky, na kterých připravujeme pokrm, sálají a připravují potravu o šťávu a mízu. Prvotní instinkt zažehnání hladu na daru, který u bohů pro nás ukradl Prométheus a vedle nějž se můžeme zotavit, jímž jsme ale schopni i zničit.

V rohu cukruje pár, tak prvák. On má mikinu se smajlíkem Nirvana a baťoh s hashtagem Yeah. Ona je Zlatovláska. Dělají všechno kromě líbání.

Jen pouhé slovo žár nenechává při jeho zaznění chladný prostor. Takto funguje imaginace a jaké přineslo asociace našim redaktorům, jenž k žáru, jako k tématu, směřovali své texty? Už titulní strana červnového vydání je žhnoucí a koresponduje tak s žárem, který může být jak vysokou teplotou, tak vášní, energií.

Člověk přijímá svůj tvar, a i když se roztéká před vlastníma očima, nemůže připustit svoji ztrátu. Prodírá se stébly trávy, které mu malují rýhy do slizce vypadající pokožky. Derma tvoří naši integritu, pojímání světa v do blán zabalených předmětností nikdy nebylo jednodušší.

Květnové vydání Artiklu se tentokrát zaměřuje na jedinečnost a ojedinělost. Přestože doba je poplatná nejrůznějším mustrům a to jak v umění, tak i v chování a jednání, podařilo se nám na poli kulturní scény najít opravdové unikáty, které vám nyní představím a pozvu vás k jejich hlubšímu prozkoumání.

Mám zánět Achillovy paty. Už podruhé. Achillova pata je moje Achillova pata.

„Rýhy chrápou a budí ze spánku minulost, která v procesu znovuzrození měla být ponechána stranou. V módu podvědomého hada se však proplétá nervovými signály, které říkají: ,už dávno nespíš’, i když sis bdělostí jistý od počátku a na sny ani nevěříš,“ vkládám do chatu GPT.

José Pijoan uvádí rok vzniku slavného obrazu Sandra Botticelliho Zrození Venuše v období let 1483–1486. Kromě krásy samotné Venuše, která se vynořila z moře a je nesena na lastuře, zachycuje obraz ještě mnoho konotací a významů. Venuše je symbolem narození, plodnosti, lásky a sexuální touhy. Nejedná se nutně jen o lásku pozemskou, ale i duchovní. Znovuzrození jara po zimě, rozkvět poupat do plných květů, nové životní etapy.

Březen je první jarní měsíc. Již únor navozuje jakési zaslíbení tomu zajisté nejpůvabnějšímu ročnímu období. V dětství tento čas patřil také oblevám a tání. Pouštěli jsme papírové lodičky po obrovských kalužích nebo potůčkách hrnoucích se k městským kanálům. Na trzích a nárožích prodávaly růžolící tetky tulipány, narcisy a obzvláště vzácnou mimózu. Zatímco zima vybízí spíše k četbě detektivních románů, jaro patří zahradnickým katalogům, sázení ovocných stromů a v neposlední řadě Zahradníkovu roku Karla Čapka.

Procházím se mezi milétskými troskami z 1. století př. n. l., míjím torzo vysochaného starověkého vojáka a nahé mužské postavy s rohem hojnosti. Zdobí monumentální bránu, která vedla na Jižní tržiště. Jako součást agory rámovala možnosti veřejného života, který Hannah Arendtová zasazuje do tohoto hlavního náměstí, kde se formovala politická aktivita.

Když jde člověk k psychologovi, tak by mu neměl všechno žrát, stejně jako on nebude všechno žrát jemu. Měla by to být rovnocenná spolupráce. To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.

Znovusestrojení. Jaro. První jarní den. Slunce rozehřeje zkřehlé tváře paprsky a navrátí na ně opětovně úsměv. Roční období, které nabízí nový vstup ku plánům i snům (a kdoví, jestli se i z mnoha snů nakonec nestane realizace…). Jaro přináší prostor pro nový začátek. A téma březnového Artiklu, kterým je právě Rekonstrukce, by mělo být inspirativním průvodcem na cestě za nimi. Průvodcem pozornosti hodným kulturním počinům.

Oblečení není zanedbatelnou složkou našeho života, představuje jakousi druhou kůži, která odděluje naše tělo od okolního světa. Se smrtí Vivienne Westwood se znovu zjitřila otázka oděvu jako politického statementu. Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, politika je v něm vedle dalších rozměrů vždy nezbytně přítomna. Co vypovídají současné genderové normy v oblékání o stavu naší společnosti a přichází období jejich tání?