Odpojeni jsme byli, odpojení jsme, odpojeni zůstaneme. Dobrovolně a zcela vědomě. Směřujeme ke konečné a konečně samostatné existenci nezávislé na nikom a ničem. Bez vize. Avšak svět je, zdá se, hluboce a hloubkově provázán složitými vztahy, které vlastně již z principu znamenají nemožnost samostatného bytí. Odpojení znamená nebytí. Vzdání se možnosti spolurozhodovat, protože bez spojení s jinými, cizími a dalšími jsme odsouzeni k odpojení. A takoví zůstaneme. Tedy pokud s tím něco neuděláme.

Vypnout svět, vypnout sami sebe, neúčastnit se, nechat plynout a nechat rozplynout. Pouze přihlížet, co dělají ostatní, ti zapojení, ti aktivní, ti funkční a vizionářští. Protože čím je živ stát, pokud ne svou vizí? Ekonomickou silou? Masaryk postavil Československo na ideji dodržování morálních principů. Iluzím se meze nekladou. Ale ideálům také ne. Iniciaci a iniciační nutnost pro nové a možné je radno nalézt právě s novou vizí. Jenže kdo nic nedělá, nic také nezkazí, tak zní jedno přísloví. Zdravý český selský rozum je přece dostatečnou náhradou za staletou německou filozofickou tradici, tradovalo se směle za národního obrození v česky hovořících oblastech Rakouska-Uherska. Český národ se probouzel vedle německého a zástupci slovanských obyvatel se hrdě hlásili k politice pasivní rezistence. Tedy dobrovolně se vzdávali konsenzuální politické hry, kdy se za ústupek v něčem méně důležitém vyjedná něco podstatného.

Nejsme něčeho podobného svědky právě v dnešních dnech? Ústy československy mluvícího předsedy svěřeneckého fondu spravujícího především ne právě ekologické firmy a farmy je formulován základ českého zahraničně-politického přístupu ke globalizovanému a celosvětovému problému. A hlavní roli hraje opět zdravý selský rozum. Zkrátka zavřeme všichni oči a nebudeme tedy součástí této hysterie, s plným vědomím se vzdáme možnosti určovat chod a směr budoucích kroků evropského, potažmo světového společenství. Mediální bouře se přežene. Jenže po bouři na nás nikdo čekat nebude, protože dost možná už nebude, kdo by čekal, a nebude ani čeho být součástí. Klimatické změny jsou nevyvratitelným faktem. Tvářit se, že se nás převratné změny netýkají, protože my jsme přece střed Evropy, pupek světa, ti, na kterých záleží, je pokrytecké, nezodpovědné a nekonečně hloupé. Místo možnosti dát světu vizi, jako se to snaží všemi prostředky dělat nová slovenská prezidentka, stáváme se sami před sebou a před ostatními členy světového společenství národů věčnými pochybovači a skeptiky. Což je vlastně to, co se snažil dělat český prezident, ten předchozí. Existuje objektivní pravda a na tu nám naše švejkování rozhodně neposkytne účinné nástroje, kterými bychom jí mohli čelit.

Zodpovědnost za odpojení mají mocní, právě ti samí, kteří mají zodpovědnost za zapojení. Zodpovědnost za to, kdo jsou ti mocní, máme v rukou ale my všichni. A z našeho popudu mohou vzniknout nové iniciativy, jež v konečném důsledku mohou mít vliv na mocné, na ty, kteří mají vliv. Otevírat nepříjemná témata ještě neznamená nalézat řešení. Ale je to první krok. Tvářit se naopak, že je řešením ignorace problému, že problém neexistuje, a slepě se bránit za každou cenu přijmout jakákoliv opatření, byť předběžná a potenciální, je známka nevyspělosti. Zrovna tak jako když se celá problematika měnícího se klimatu identifikuje se švédskou dívkou, respektive s hodnocením její schopnosti mluveného projevu, melodramatičnosti a psychologického profilu. Podstata se zamete mediálním balastem a rozumováním, že by se měla vrátit do školy a nekázat vodu, když víno ještě nemůže pít. To ovšem není pouze český fenomén, bohužel. Poslové změn stáli vždycky trochu stranou hlavního proudu a jejich proroctví bychom si měli o to víc vážit, jelikož opravdový prorok nemyslí na sebe, myslí na druhé, myslí na celek, sebe opomíjí, protože vidí dál než na konec svého individuálního a pomíjivého života. A potom bychom jej měli skutečně poslouchat a soustředit se na to podstatné. Na sdělení.

text: Vít Ondrák