Ať se podíváš z kteréhokoli bodu pláže, Měsíc na moři vždycky tvoří přímku k tobě. Pocit, že se to nemělo stát, se zlomí v pocit, že se to muselo stát.

Stál jsem na molu zavěšený do zábradlí z provazů a sledoval dvě holky, jak se vzájemně fotí. Nevadilo jim to. Jedna v kanárkově žlutých plavkách měla na zadku vodorovné faldíky, jež přesně kopírovaly obzor, druhá měla na plavkách nápis HOT MESS. Šli jsme si sednout do tyrkysové lounge. Vůbec jsem nevěděl, o čem si s nimi povídat. Chtěl jsem se jenom dívat. Nejspokojenější jsem byl, když něco hledaly v mobilu. Hecovaly mě, ať něco říkám. Já na to, že se chci jenom dívat. Nedalo se říct, která je hezčí. Měl jsem pocit zhodnocení pobytu. Jedna se tulila k druhé.

Obě mají auto s automatickou převodovkou, která je podle nich dobrá pro ženy. „Dělej druhým, co chceš, aby dělali tobě,“ řekl Ježíš, ale člověk nikdy neví, co je dobré. Někdy si myslí, že je dobré to, co je špatné. „Někdy není možné zachovat se správně,“ říká Darina přes Google překladač. Zašátrám po Elizavetině ruce s rudými nehty, hned pak po Darinině. Propojuju je a tím je přitahuju. Sleduju světla člunu, jak tančí po hladině. Teprve teď cítím, kde jsem. Přes clonu vnitřních dramat obyčejně nevnímáme přítomnost. Takovou, jaká je. Otevřená.

Mister
Na programu byla volba mistra, parafráze miss. Moderátor moc řval, tak jsem se šel projít na market. Když jsem se vrátil, podíval jsem se na parket. Tančila tam Mariya se sestrou. Přišly za mnou ještě s kyjevským stand-uperem. Řešily, že vypadá na dvacet tři, ale měl osmnáct. Sestra Mariyi se mě zeptala, kolik mi je. Odpověděl jsem, že čtyřicet. Mariya byla naštvaná. Předtím jsem jí řekl, že třicet. „Čtyřicet? Čtyřicet?“ vykřikovala a dotčeně se usmívala a já jsem se usmíval omluvně. Byla čím dál červenější. Červená je rusky krásná.

Řekl jsem jí, že je to poprvé, co jsem si ubral věku, že si jinak zakládám na tom, abych říkal pravdu. Stand-uper jí to přeložil. Pak jí něco vykládal a Mariya se na mě po očku dotčeně, s úsměvem dívala. Pak jsem s nimi šel kolem bazénu. Pak jsem s ní šel do mého pokoje. Důrazně mi kladla na srdce, abych si našel ženu a měl s ní dítě, když mám těch čtyřicet, ona že je bude mít co nejdřív. Dělal jsem, co chtěla ona. Ona chtěla.

Rutina
Jsi jedna z těch, co můžou dělat establishment. Hned, jak jsem tě uviděl na pódiu, cítil jsem z tebe ten čistý, uchopený hejt. Tvoje pevnost se mi líbila. Osvobodila jsi ve mně tu energii. Bože, to je marnost. Nic z toho není pravda. Kdybych tě nemiloval, tak tě nenávidím. Divné, že to vůbec řeším. To proto, že mezi námi něco je. Zkouším se prokopat ven. Je tady v Trafice kluk tak šestnáctiletý a baví se s americkou lektorkou angličtiny. Prýští z něj nezapojenost do kolektivní viny.

V osidlech času bez kompasu zlomený v pasu bloudím po nejprestižnějším slamu v Rock Café. Není tu žádná alternativa, jen rutina vyhořelých tváří. Nadávají na Babiše, který tiše píše historii. „Je to takový trend,“ říkám Tukanovi, „takový Trump.“ Kozatá buchta v černých šatech jde na hajzl, pohřeb touhy. Musím z té rakve ven. Zombie bez výrazu, použitá zauzlovaná guma. Nic, na co by se dalo navázat. Nic, co by nazvalo, co se tady děje. Samota jak na nádraží.

Vědec
“Po smrti nic není,” prohodí ke mně na zahrádce šedivý pán. Vynalezl extra snadno nasaditelné zimní řetězy na pneumatiky. Když se jeho syn vrátil z mise v Kosovu, vytáhl na něj (ten syn) vojenský nůž. Má ho teď v autě pod sedadlem. Musel utéct do hospody bosý a nahý, chlapi ho tam bránili stoly. Syn byl ožralý a zfetovaný a řval, že všechny ženské jsou kurvy. Pán mu řekl, že mrtvý nemůže fetovat, jakože ho zabije, jestli to tak půjde dál. Syn si najde ženu. Pán mu ji najde. Syn jí bude recitovat básně a budou mít krásné děti. Pán hned podal inzerát.

Dřív bydlel na Slovensku a nějaký Srb tam po něm chtěl deset tisíc zabíjačkových nábojnic, jinak že ublíží jeho rodině. Nebylo možné sehnat víc než deset, a tak musel požádat o pomoc mečiarovskou mafii. Jezdívali s manželkou na Hvar do nudistického kempu. Když ho z manželky vytáhl, stříkal dva metry daleko. Dneska je Hvar plný luxusních hotelů a předražený.

Nejnovější radar vyrobili na rakouské univerzitě. Vysílá fotony a získává obraz nalezených předmětů bez časové prodlevy. Zatím jen rozmazaně. Genetická informace v DNA je nehmotná. “To je ta duše?” “To je ta duše. Víš, jaká je to náhoda, že tady sedíš?” “Takže Bůh není?” Přichází číšník a on si objednává další kafe. Číšník se ptá, jestli mu chutnalo. “Výborné, ve vedlejším podniku mají kyselé. Ale nejlepší je v Chorvatsku. Úplný orgasmus.”