Freeganismus nebo dumpsterdiving není řešením nebo alternativou současného kapitalistického systému produkce potravin, je jen další součástí rezistence. Náš kolektiv sice chodí pro jídlo do kontejneru, ale zároveň máme dvě zahrady a hodně jídla si pěstujeme. Dumpsterdiving je prostě další projev celkového životního postoje, není to jen nějaké „ale fuj, ty jíš bagel, který jsem vyhodil“.

Na podzim 2011 jsem se díky studijnímu pobytu ocitla ve Worcesteru, depresivním postindustriálním městě v americkém státě Massachusetts a brzy odhalila tamní alternativní skupiny a jejich kolektivní způsob bydlení. K tradiční praxi kolektivu patří samosprávné rozhodování o jeho existenci, péče o budovu (kterou si kolektivy pronajímají, nebo dokonce vlastní) či obstarávání potravin, včetně jejich přípravy. Stala jsem se součástí devítičlenné radikální skupinky Starship, kterou kromě zapřisáhlého antikapitalismu definovalo především radikální pojetí obstarávání a konzumace potravin. Většina z nás jsou vegetariány a vegany bojkotujícími korporátní potravinový průmysl, usilovně podporujeme alternativní produkci potravin místních, občas pomáháme místním Food Not Bombs s vařením pro bezdomovce a nezanedbatelný díl této filozofie tvoří i vlastnoručně vypěstovaná zelenina a ovoce.

K běžné praxi patřily také návštěvy kontejnerů a hledání poživatelných potravin odsouzených k proplýtvání – takzvaný dumpsterdiving či dumpstering (v překladu doslova „potápění se do kontejneru“). Celý zde popsaný způsob boje proti nadprodukci potravin, týrání zvířat, destrukci životního prostředí, vykořisťování drobných zemědělců a plýtvání lze souhrnně nazvat jedinou formulkou – „freeganismus“. Ostatně přečtěte si názory Jenny (27 let, farmářka) a Shanea (23 let, sociální pracovník), absolventy studijního oboru „mezinárodní rozvoj a společenské změny“ na Clark University ve městě Worcester, Massachusetts. Jako freegani se živí už několik let.

Jaká je vaše osobní definice freeganismu?
Jenny: Jedná se o kombinaci veganství a dumpsterdivingu, která se nezaměřuje jen na shánění potravin, ale také na vegetariánskou etiku. Pokud jím nějaký živočišný produkt, pak jedině z kontejneru a zadarmo.

Shane: Freeganismus znamená, že i vegani nebo vegetariáni sní cokoli, co najdou, zadarmo – a to i v případě, že tím poruší pravidlo „nejím maso, nejím mléčné produkty“. Není totiž podporován kapitalistický prvek potravinového systému, tedy zbytečná naprodukce a nesmyslný konzum. Ale lidé se tak často mohou dostat na šikmou plochu, kdy si řeknou: „Jo, tohle je zadarmo, to prostě sním.“ Myslím si, že když morálně nesouhlasíš s konzumací masa a pak jíš maso každou chvíli jen proto, že ti ho někdo dal zadarmo, tak to postrádá smysl. Třeba když maso někdo koupil a pak ti ho dal… to už snad není freeganské, ne?

Pro vás freeganismus znamená hlavně vyhýbání se kapitalistické potravinové produkci. Sledujete tímto snažením i něco jiného?
S: Vím, že někteří lidé jsou morálně proti jezení masa, ale je větším mrháním zvířecího života, když jeho maso necháš nesnězené? Pokud si maso nekupuješ, je lepší, aby i ten ukončený život byl alespoň k něčemu, hlavně když tím nepodporuješ jatkovou mašinérii.

Jak definici freeganismu naplňujete vy sami?
J: Sním cokoli, co je freeganské, dokonce i z velkochovu, protože jinak by to propadlo zkáze. Jím to také proto, že nemám tolik peněz, abych mohla podporovat farmáře bojující proti velkým potravinovým korporacím. Protože nejsem vegan, někteří lidé by řekli, že nezapadám do freeganské škatulky. Občas kupuju třeba organickou fairtrade čokoládu nebo zeleninu a vajíčka z rodinné farmy, finančně tak podporuji alternativní potravinové systémy.

S: Já jsem vegetarián od roku 2007 a hodně našeho jídla pochází z kontejneru, díky čemuž máme jídlo fakt levný (smích). Ale souhlasím s Jen, že peníze, které takto ušetříme, pak můžeme použít na ty složky v rámci potravinového systému, které podporovat skutečně chceme. Jako je třeba CSA (Community Supported Agriculture – síť propojující místní farmáře se zákazníky, kteří si ve farmě kupují svůj podíl a poté pravidelně dostávají její výpěstky – v Česku na podobné bázi funguje systém „bedýnek“). Co se masa týče, tak vím, že někteří lidé měli hroznou radost, že si mohou dát nalezené maso, ale ve většině případů jim pak bylo špatně. Takže já maso z kontejneru zas tak moc nejím, ale pro některé vegany je to snadný způsob, jak se dostat k živočišným produktům, které by jinak nesnědli. Protože kromě vegetariánství jsem také straight edge (pozn. odnož punkové subkultury, která se vyhýbá konzumaci tabáku, alkoholu a drog), tak nalezený alkohol nepiju a někomu ho dám. Samotné naplňování definice záleží na každém.

Jaké jídlo z kontejneru byste nikdy nesnědli?
S: Někdo přečte obal a řekne: „Tohle má v sobě hromadu nebezpečné chemie, jako je třeba glutaman sodný, tak to tam necháme.“ Ale jiní lidé si smlsnou. Hodně freeganů si myslí, že jídlem zadarmo doplní svůj jídelníček, protože tak nepodporují systém. Nakonec ale snědí spoustu koláčků a pamlsků, který by jinak nejedli. Když jíš jako freegan, je občas hodně těžké vyhnout se všemu tomu špatnému jídlu. Co se týče politického přístupu: kdybychom třeba našli v kontejneru něco z Izraele, stejně bychom to snědli. Je to o bojkotu, tedy o aktivním nepřispívání finančními prostředky systému, se kterým nesouhlasím.

J: Já pořád jím hodně chemie. Vyrostla jsem na americkém fast foodu, pila jsem hodně limonád, celkově jsem nikdy nejedla moc čerstvé zeleniny, z ovoce jsme měli jen jablka a banány. Z kontejneru jím například drahé sýry, ovoce nebo cokoli, co najdu, ale to mi nevadí, protože bych si třeba některé nezdravé věci sama nikdy nekoupila. Někdy je to hezká nostalgie, takže občas si dám i ten glutaman.

Jak jste se dozvěděli o freeganismu?
S: Já jsem začal prohledávat kontejnery dřív, než jsem se o freeganismu vůbec dozvěděl. Vedle obchodu s hudbou byl kontejner plný desek, pro které jsem si chodil. Ale já to nevnímal jako kulturu, pochopil jsem to až skrze punk. Písničky o bagelech z konťáku… (smích). A to je další součást alternativních potravinových systémů. Je jednoduché se vyžívat, jak moc stojíš mimo potravinový systém, ale to není pravda, protože jídlo bylo v polovině případů vyrobené nějakou továrnou. Freeganismus byl v mém životě institucionalizován až v kolektivním způsobu života.

J: Já vyrostla v rodině v malém městě a v kontejneru byla spousta věcí, které ještě pořád šlo použít. Všechny moje spotřebiče a nábytek táta přinesl z kontejneru. Vyrostla jsem v rodině, kde myšlenka, že zadarmo se dá sehnat hromada věcí, které bohatší lidé vyhodili, nebyla ničím neobvyklým. Ale jídlo z kontejneru jsem začala jíst, až když jsem byla na vysoké škole – na Clark University a ve Worcesteru jsem začala chodit prohledávat kontejnery. Lidi mi říkali, kolik je v kontejneru jídla a já si pomyslela, že to je úžasné. A samozřejmě jakmile se to dozvěděl táta, hned se zhrozil a chtěl mi poslat peníze na jídlo. A já mu říkala: „Ne tati, ne, tohle je skvělé.“

S: Jo, rodiče to berou jako ostudu – „Proboha, ty máš hlad? My ti peníze dáme, můžeš se najíst.“

Jak vypadá vybírání kontejneru?
S: Ke kontejneru chodíme, když nám dojdou určité věci – například chleba. Protože chleba v kontejneru najdeš vždycky. V noci chodíme ke dvěma kontejnerům, někdy jich obejdeme víc. Chodíme kolem půlnoci, když obchody zavírají a zaměstnanci jsou většinou už doma. Prohrabeme a co vypadá chutně, hodíme do tašky a strčíme do auta. Chodíme k obchodům s potravinami, ale někdy chodíme i k papírnictví a tam najdeme šanony a další kancelářské potřeby. Další kontejnerová praxe je na konci semestru, když vysokoškoláci odjíždějí a vyhodí veškerý majetek. Projdeš koleje a prohledáš odpadkové koše. Můžeš najít fakt neuvěřitelné věci, třeba laptopy…

J: Myslím, že za posledních pět let jsem si ve skutečném obchodě koupila tak možná tři kousky oblečení nebo mám oblečení ze sekáče.

Někteří lidi si myslí, že freegani jen parazitují na kapitalistickém systému. Co byste takovým lidem vzkázali?
J: Jakákoli radikální alternativní subkultura vyvažuje zatím stále ještě existující systém, který se tak snaží dotlačit k zániku, a přitom uspokojit své potřeby. Potkala jsem lidi, kteří třeba už nikdy nechtěli kupovat jídlo, ale já myslím, že je důležité vytvářet alternativy, pěstovat své vlastní jídlo nebo podporovat ty, kteří ho pěstují a kteří nejsou součástí systému.

S: Myslím, že protiargumentem by mohlo být zužitkování kapitalistického odpadu, který je vlastně stále součástí produkčního cyklu. V některých případech se jedná o přerozdělování zdrojů. Znám třeba knihkupectví, která vyhazují hodně knížek. Knihy můžeš použít pro redistribuci, což v kapitalismu, kde profit je důležitější než samotný produkt, nedává smysl.

Jsou v okolí lepší místa pro dumpstering než Worcester?
J: Myslím, že velká města jsou lepší, hodně míst je ale pod zámkem nebo za vysokým plotem nebo je odpad ve stroji a nemůžeš se do něj dostat. Jiné obchody na odpadky lejou žíravinu. U každého kontejneru je to jiné. Stejně jako v některých kontejnerech nenajdeš nic, v jiných jen pochutiny, což je to nejhorší, když najdeš kontejner plný chipsů… Také se to mění. Jeden čas všechny kolektivy ve Worcesteru chodily do kontejnerů na směny, každý týden jiný kolektiv a pak se vše přerozdělilo mezi ostatní kolektivy. V současné době tu je pět kolektivů, které do kontejnerů chodí opravdu intenzivně.

S: Třeba v Providence je to docela fajn, ale musíš odjet za město, abys něco našla. Myslím, že tady máme štěstí, že tu je pár dobrých kontejnerů, a ne moc lidí, co na ně spoléhají. Slyšel jsem, že třeba v Bostonu nebo v New Yorku je to fakt přetahovačka, lidi se i poperou o kontejner plný pizzy. Myslím, že okolo freeganismu a dumpsterdivingu je hodně tajnůstkaření (šeptá): „Jé, ty jsi našel náš kontejner, nikomu o něm neříkej.“ Známe třeba dvě místa, kde se dá sehnat džus, a to je to největší tajemství, jede se tam asi hodinu…