„Poezie je způsobem komunikace, při kterém se nemusí vysvětlovat, báseň a její čtenář vedou dialog spolu,“ říká Zuzana Gabrišová, autorka antologie věnované českým básnířkám – a já s ní souhlasím.

Zuzana Gabrišová je česká básnířka, editorka a překladatelka. Vystudovala anglistiku a bohemistiku na Masarykově univerzitě v Brně a na Univerzitě Palackého v Olomouci získala doktorát z české literatury. Ve své disertační práci se věnovala surrealistickým postupům v díle českých básnířek. České básnířky jsou ostatně předmětem jejího dlouhodobého zájmu a jako editorka připravila antologii Milá Mácho, která v nakladatelství Větrné mlýny tento rok konečně vyšla. Básnířky mají svou antologii, jak uvádí nadpis, a já doplňuji – konečně! Vyjít měla totiž již v létě 2020.

Konečně!
Kniha vzbudila ohlasy a to už v prvním období svého vydání – bohužel ale takové, které její distribuci pozastavily, protože se jednalo o nevyřešená autorská práva. Antologie tak vyšla až o dva roky později. Kniha Milá Mácho tak konečně představuje tvorbu básnířek 20. a 21. století a na světlo světa tak přináší verše autorek jako byly Irma Geisslová, Simonetta Buonaccini (vlastním jménem Ludmila Šebestová-Bučanová) nebo Jan Kameník – kterým byla také žena a to Ludmila Macešková. Jedním z klíčem výběru byla vydaná sbírka do roku 2016. (Původní rozmezí antologie bylo pro léta 1857–2014, nyní vydaná antologie období o dva roky prodloužila, pozn. red.) a tak jsou součástí knihy také autorky s verši jistě neposledními – namátkou Kateřina Rudčenková, Natálie Paterová, Kateřina Piňosová, Olga Stehlíková nebo Zuzana Lazarová. Editorka knihy Zuzana Gabrišová do antologie zařazovala autorky, kterém vyšla básnická sbírka buď v nakladatelství nebo jako bibliofilie, e-kniha či vlastním nákladem, případně jde-li o samizdat, tak dohledatelným například v knihovně Libri prohibiti nebo v soukromém fondu. „Nač jen neustále hekáš, / A nás svými verši lekáš, / Jak bys jižjiž umřít chtěl? / My tvým slovům nevěříme, / Nebo to my dobře víme, / Že lež pouhá tvůj je žel. // Srdce stále v ústech nosíš, / Jeho ranám o lék prosíš, / A mluvíš jen o hrobu: / Nech těch lživých, holých frází / Pakliže ti přec co schází, / V hlavě hledej chorobu.“ – Nejstarší dohledanou sbírkou v antologii jsou tak Písně (1857) Marie Čacké a v antologie vybraný text Jistému básníku a k těm nejnovějším textům… se pročtěte sami.
Kromě hutného množství veršů je třeba zmínit také doprovodné fotografie v knize od Terezy Trautmannové, která v aluzi na Pieta Mondriana sestavila do kompozice ty takzvaně typické atributy stereotypně připisované ženám, kterými jsou domácí práce – praní, žehlení nebo věšení prádla. S humorem a nadsázkou tak fotografie skvěle odlehčily genderovou zátěž, kterou by kniha věnovaná výlučně ženské poezii mohla mít.
„Co platen ráj mi? Ó chci víc, chci víc… / Mne zahal stínem svým, ó strome Života: / chci vědět vše, chci duši všeho vzíti!“. Touto básní Antonie Menčlové (1887–1955) antologie své stránky otevírá a já na její poselství navazuji – chci víc, chci víc času do jednoho dne a nerušena býti, abych s těmito verši sama mohla sníti.

Zuzana Gabrišová (* 1978)
pod pseudonymem Vojtěch Štětka vydala v roce 2002 v edici Tvary ve čtrnáctideníku Tvar sbírku Dekubity (tímto jménem také podepisovala verše v časopisech Weles, Host a Sedmá generace). Již pod jejím vlastním jménem vyšla v roce 2004 v nakladatelství Větrné mlýny sbírka O soli. Dále pak vydala sbírky Těžko říct (Weles, 2013), Ráno druhého dne (dybbuk, 2015) a Samá studna (dybbuk, 2019). Edičně připravila výbor poezie Simonetty Buonaccini Na chůdách snu (dybbuk, 2016) a antologii českých básnířek 20. a 21. století Milá Mácho (Větrné mlýny, 2022).


Milá Mácho
Zuzana Gabrišová (ed.)
Větrné mlýny, 2022, 480 s.