Spisovatel David Zábranský debutoval esejistickou prózou Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006). Obdržel za ni Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Od té doby přidal několik románů, za něž byl na cenu dvakrát nominován, ale marně. Nezaujal bohorovný postoj, ve svém deníku po Liteře nepokrytě touží. Ironie nebo upřímnost? Toť otázka, u Zábranského mezi nimi není jasná hranice – zábrana.

S Evou Marií Růženou do české poezie přibývá k již zabydlené Janě Orlové další básnířka performerského gusta a gesta. Šestadvacetiletá slovácká katolička žijící v Brně uvedla svůj debut Křížeček na čelo v připnutém postu na sociální síti lakonicky:
„Inu, je ze mě vydaný básník.“

„Poezie je způsobem komunikace, při kterém se nemusí vysvětlovat, báseň a její čtenář vedou dialog spolu,“ říká Zuzana Gabrišová, autorka antologie věnované českým básnířkám – a já s ní souhlasím.

Zatímco Slováci čtou český tisk a knihy vcelku běžně, Češi slovenskou produkci často ignorují. Vztyčeným prstem a hozenou rukavicí zároveň budiž nová edice slovenské prózy v českém překladu, kterou vydává nakladatelství Větrné mlýny pod popichujícím názvem Česi, čítajte.