V době covidových turbulencí jsou výstavní programy galerií a muzeí stále poněkud ohroženým druhem a změny z důvodů onemocnění a karantén stále přicházejí. I v klatovském Pavilonu skla jsme museli původně plánovanou výstavu Secesní sklo z Jizerských hor opět přesunout, tentokrát na rok 2023. Stálá expozice je ale otevřená a jsou v ní zajímavé exponáty, z nichž mnohé se sebou nesou i příběhy, příběhy inspirace. K takovým patří dvě vázy v dekoru Ophir, které jsou na první pohled poněkud nenápadné, ale na druhý naprosto okouzlí svou elegancí.

Ophir (česky obvykle Ofir) byla země proslulá bohatstvím kvalitního zlata, slonoviny, ebenového dřeva, ve které žili opice a pávi. A právě pro tyto vzácné věci sem posílal lodě biblický král Šalamoun. O tom, kde mohl Ophir ležet, se badatelé dodnes přou – šlo o Indii, Arábii, Afriku?

V prvních letech 20. století probíhaly vášnivé diskuse právě o tomto tématu a objevovaly se neustále v různých dobových vědeckých i populárních časopisech. Tento čilý zájem probudilo obnovení těžby zlata v jižní Africe a ve středoevropském prostoru zejména kniha německého cestovatele a badatele Karla Peterse (1856–1918) Im Goldland des Altertums (Ve starověké zemi zlata) vydaná roku 1902. Právě Peters svou populárně naučnou a velmi čtivou knihou oprášil myšlenku, že zříceniny města poblíž zaniklých zlatých dolů v jižní Africe (Velké Zimbabwe) jsou vlastně městem Ophir z biblických příběhů. A módní téma bylo na světě.

O něm četli a zřejmě také debatovali i ve vile Maxmiliana von Spauna, majitele firmy Lötz a sklárny v Klášterském Mlýně na Šumavě. A nejspíš to byla právě hodně rozšířená Petersova kniha, která inspirovala vznik nového dekoru skla – Ophir. Jde o barevně vrstvené sklo, jehož jednu vrstvu tvoří méně či více hustě nabalený zlatý prach, který dává tomuto dekoru jakýsi tajemný a starobylý nádech upomínající na dávný biblický příběh.

text: Jitka Lněničková