Letošní výstava diplomantských prací čerstvých absolventů Akademie výtvarných umění s názvem „Vanity Fair“ se od předešlých ročníků výrazně liší celkovým pojetím a bohatším doprovodným programem. Veřejnosti je zdarma přístupná až do začátku srpna.

Název výstavy „Vanity Fair“ odkazuje nejen k anglickému románu W. M. Thackeraye, ale skrze pojetí propagačních materiálů a katalogu reflektuje i existenci stejnojmenného módního časopisu. Do češtiny jej překládáme jako „jarmark marnosti“, což vůči vystaveným dílům působí značně hanlivě. Otvírá se zde velká otázka, zdali jsou absolventské práce dostatečně kvalitní pro vystavování v instituci, jakou je Národní galerie v Praze, a zdali obdobné školní prezentace lze skutečně vnímat jako plnohodnotné výstavy. Největším problémem je patrně fakt, že vystaveny musí být všechny obhájené diplomky a neexistuje možnost nějaké selekce, jež by výstavu sjednotila. Díla, vzájemně se lišící nejen tematicky, ale především esteticky a kvalitativně, pak skutečně působí jako jarmark. Toto kritické pojmenování lze především vnímat jako marnost kurátorskou. Letos tato úloha byla svěřena vedoucímu Katedry dějin umění na pražské AVU Otto M. Urbanovi. Ten se svého úkolu zhostil netradičním způsobem ve snaze vytěžit co nejvíce z možností, které se zde nabízejí.

Nejzásadnější změnou, která oproti minulým ročníkům nastala, je místnost shrnující téměř dvě stě let existence školy. Zde jsou rekapitulovány nejen významné události, ale i slavní absolventi a pedagogové, kteří zde působili (J. V. Myslbek, F. Kupka, E. Filla a další). Pro běžného diváka je to jistě zajímavý prvek výstavy. Návštěvník znalý všech těchto údajů by naopak mohl ocenit vystavené obrazy starých autorit, které byly léta ukryty v depozitáři AVU. Jedním takovým dílem je například „Koupající se dívka“ od Julia Mařáka, jež se objevuje i v propagačním spotu. Za poměrně rozpačitě přijatou pozvánkou na výstavu stojí režisér Mark Ther, jenž AVU vlastně také vystudoval a dnes tam působí pracovně v redakci Artyčok TV. Ač pro mnohé může jeho námět vypadat jako bizarnost, pro okruh lidí z Akademie má naprosto jiný rozměr, jelikož tváře z plakátu znají. Jednou ze tří grácií je například profesionální modelka paní Kratochvílová, pózující v akademických ateliérech po neuvěřitelných třicet dva let. Ve středu kompozice sedí na trůnu již zmiňovaný kurátor výstavy Urban, přijímající vinyl od sběratele gramofonových desek, známého pro svůj extravagantní vzhled, Václava Kulhánka alias „Krychliče“. Tento vinyl „Sounds of AVU“ vychází při příležitosti výstavy. Jedná se o unikátní kompilaci třinácti písní od hudebně tvůrčích pedagogů (Vladimír Kokolia, Michal Cimala) a studentů. Tuto bonusovou kolekci doprovází osm druhů sítotiskových obalů v limitovaných sériích, zpracovaných profesory AVU, na plakátu je konkrétně verze od vedoucího ateliéru Malba III. Michaela Rittsteina.

V rámci bohatého doprovodného programu se mimo komentované prohlídky budou v průběhu celého července prezentovat i jednotlivé ateliéry. Vstupné na tyto akce a stejně tak i na celou výstavu je každoročně zcela zdarma, což divákům umožňuje, aby se libovolně na výstavu vraceli a měli dostatek času vstřebat její obsah. Expozice je po Veletržním paláci rozložena do celého mezaninu, pokračuje v takzvaném korzu, což je prosklená část vedle kavárny, viditelná pro všechny kolemjdoucí, a je zakončena v „Hale A“. ∞


Vanity Fair. Diplomanti AVU 2016
NG – Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
24. 6.—7. 8. • vstup zdarma (komentovaná prohlídka s rektorem Tomášem Vaňkem a absolventy čt 14. 7. 16:00)