Pro letošní rok Národní galerie v Praze připravila milovníkům umění velkou lahůdku. V prostorách Paláce Kinských a částečně i v Anežském klášteře hostí retrospektivní výstavu jedné z nejvýznamnějších osobností evropské umělecké scény po roce 1945, německého umělce Gerharda Richtera.

Expozice mapuje téměř šedesát let jeho tvůrčí práce a ukazuje přes sedmdesát děl, patřících k těm nejzásadnějším. Na výstavě můžeme spatřit nejen stěžejní fotorealistická díla, inspirovaná vzpomínkami na válku, post abstraktně expresionistická plátna či pop-artové obrazy, ale i nejsoučasnější umělcovu tvorbu. Zajímavostí může být i to, že se na přípravě a instalaci expozice umělec také sám podílel.

Gerhard Richter (* 1932) je právem označován za jednoho z nejvýznamnějších evropských umělců druhé poloviny 20. století. V průběhu své životní dráhy zkoušel a hledal cestu různými směry a protipóly v tvorbě. Propojoval konceptuální myšlenky s klasickým malířstvím, jež je pro něj nevyšším možným uměním. Touto cestou, i když v poněkud jiném stylu, pokračuje i ve své současné práci.

Narodil se v Drážďanech, kde vystudoval Akademii výtvarných umění. V 60. letech 20. století emigroval do západního Německa, kde se začal formovat jeho rukopis. V začátcích inspiraci nalézal u Duchampa, Beuyse, Pollocka, Warhola či hnutí Fluxus, což se záhy začalo projevovat v jeho dílech. Postupem času mísil myšlenky existencionalismu s expresivní abstrakcí, pop-artem či minimalistickými tendencemi. Vzhledem ke zkušenostem z dětství za 2. světové války se v jeho tvorbě intenzivně promítá zájem o nacistické dějiny a válku. Celá jeho tvorba je v podstatě hledáním cesty umění po válce.


Malba jako nástroj fotografie
Jedněmi z nejznámějších a nejvíce popularizovaných děl, které jsou na výstavě k vidění, jsou fotorealistické obrazy. Hned v úvodu expozice je vystavený známý cyklus s názvem „48 portrétů“. Patří mezi umělcovy nejrozsáhlejší celky. Jedná se o portréty známých osobností, intelektuálů, které malíř zvěčnil v šedých odstínech evokujících fotografie, jež také často ke své práci využíval. Z dálky nelze rozeznat, že se nejedná o snímky, ale obrazy. Zajímavostí a podnětem k zamyšlení může být, že cyklus neobsahuje žádnou ženu. V dalších místnostech galerie může divák vidět několik známých fotorealistických děl figurálních nebo věcných, jako je židle či toaletní papír, které se v umělcově podání stávají ikonickými. Rozmazané linie v obrazech jsou Richterovou technikou osvobozující od detailů. Fotografie přirovnává k čistému obrazu, který vypovídá a podává svědectví. Proto je nevyužil jako inspiraci k malbě, ale naopak se snažil malbu využít jako nástroj fotografie. Tedy zcela opačně. Vzniklé obrazy mají kontury měkce narušené a rozmazané, což v umělcově podání představuje jakýsi „remake fotografie“.

Není šedá jako šedá
Na výstavě mimo jiné můžeme zhlédnout také několik děl ze skupiny monochromních obrazů s názvem Šedá, které lze chápat jako bezpředmětné obrazy, vytvořené jako protipóly realistických děl. Pohrává si v nich s odstíny šedé, čímž se opět vrací k odkazům na staré fotografie, které jsou podle něj přímočařejší a věrohodnější než barevné. Jsou záznamem a odkazem k minulosti. V protikladu k těmto monochromním dílům jsou barvené abstrakce evokující přírodu. Tím je pro diváka zajištěn větší kontrast. Tyto bilance umožňují více pochopit umělcův záměr. Ke konci výstavy diváka může ještě na chvíli znejistit velké zrcadlo, které ukazuje realitu opravdu takovou, jaká je. Realitu a pomíjivost momentální chvíle. A to doslova. Je pověšeno vedle ostatních prací a podněcuje nejistotu při pohledu na sebe sama.

Smyslem výstavy Gerharda Richtera je ukázat celou šíři a velkolepost jeho práce a její proměnlivost v čase. Poukázat na to, že i když je forma výpovědi děl různorodá, zásadní myšlenka s odkazem na minulost se nemění. Příprava výstavy i její realizace byly velmi náročné, ale je vidět, že vystavující tým s hlavním kurátorem projektu a generálním ředitelem Národní galerie v Praze Jiřím Fajtem odvedli dobrou práci na mezinárodní úrovni a vyrovnali se s touto výzvou s velkým respektem. Výstava Gerhard Richter tak právem patří k těm nejzásadnějším událostem letošního roku na české umělecké scéně a pro diváka představuje mimořádnou podívanou a estetický zážitek v jednom. Výstava je také vůbec první takto rozsáhlou retrospektivou Gerharda Richtera připravenou ve střední Evropě, ilustrující celou škálu umělcovy tvorby. ∞


Gerhard Richter
NG – Palác Kinských – hlavní část výstavy (Staroměstské nám. 12, Praha 1), NG – Klášter sv. Anežky České – doprovodná část výstavy (U Milosrdných 17, Praha 1)
24. 4.—3. 9. • 250 / 150 Kč