Nemůže být lépe vybrán název aktuální retrospektivní výstavy Jitky Svobodové, než právě Za hranou viděného. A proč?

Při procházení sály druhého patra Městské knihovny v Praze, výstavního prostoru Galerie hlavního města Prahy, se otevírá jemné, subtilní a velkoformátové celoživotní tvůrčí dílo Jitky Svobodové. Specifické přítmí, potřebné pro možnost vystavovat originální kresby a práce na papíře, intimní atmosféru ještě umocňuje. Všechny práce, od doby 1967, kdy ukončila studium na pražské Akademii výtvarných umění až po ty z letošního roku, propojuje elegantní, důstojná a přesto minimalistická a současná architektura výstavy v šedomodré paneláži, opět vhodně vybraný tlumený odstín barvy do celkového pojetí prezentace výstavy. Po několika krocích prostorem se může zdát, že již mnohé bylo řečeno a témata i forma děl se opakují. Zdání je ale klamem a teprve jedno několikrát vyřčené vtahuje diváka do meditativně loženého spektra jemných kresebných linií, pohybu mořské hladiny nebo momentů tání. Přes odkrývání tvarů předmětů každodenní potřeby nalézá Svobodová jemné nuance jejich estetiky, které jen při používání zůstávají skryty.

Témata a myšlenkové celky
Výstava, kterou připravila kurátorka Helena Musilová, je členěna do pěti částí, kapitol, které otevírají určitá témata a myšlenkové celky. Díla nejsou představena výhradně chronologicky a proto je zajímavé pozorovat jak autorky vývoj, tak ale i její konzistenci, kterou v celoživotní tvorbě drží. Volba materiálů, techniky. Nikdy se radikálně nevzdálila od specificky jemné práce a to ať v kresbě, tak v objektu. Takové vytváří z drátů nebo plastových hadic, kdy materiál je prostředkem pro zhmotnění tvaru, ale nikoli dominantním a zásadním elementem díla. Snad právě volba materiálu patřícímu opět každodennosti dokázala poukázat na to viděné za hranou či obloukem.

Prostupování dobou
Protože Jitka Svobodová (* 1941) vstupovala na pole výtvarné scény v období přelomu šedesátých a sedmdesátých let, čekalo ji i radikální období normalizace. Radikální proto, že jakožto umělkyně byla najednou veškerá potence imaginace či hravosti nebo kreativity sešněrována zšedlými normami. Toto období nutně formovalo i Svobodovou. Na nějakou dobu zcela přestala tvořit a posléze na něj reagovala opět se svou subtilní výpovědí, tematicky však zcela srozumitelně – v její tvorbě se objevila série kreseb zachycující nejrůznější překážky, bariéry, ploty, omezené výhledy do volného prostoru nebo zatlučené dveře. Oproti předchozím olejomalbám, doplňovaným prostorovými objekty, tato témata vyjádřila v kontrastní černobílé kresbě. Jedná se o možná nejsilněji vyjádřené pocity osamění, izolace a frustrace, které lze jako dobovou výpověď nalézt.

Období normalizace bylo naprosto destruktivní pro tehdejší galerijní provoz. Díla, která nenesla rysy režimu a nebyla mu poplatná tak nebyla takřka ani vystavována. Mnohé z autorů i autorek té doby tak radikálně změnili formu i témata svých děl, někteří se i na čas odmlčeli a věnovali se jiným činnostem. Přirozená lidská potřeba udržovat vztahy ale vedla k o to hlubším vazbám i přátelstvím. Snahy tvořit i vystavovat ale plošně neustaly a v ohledu na podmínky se začaly objevovat nové výstavní formy. Jednou z takových bylo o výtvarné sympozium Chmelnice v Mutějovicích, zahájené 1. října 1983. Součástí bylo sedmnáct autorů, mezi nimi i Svobodová, kteří dostali k dispozici část prázdné chmelnice o rozměrech 8 x 8 x 8 metrů. Hlavními iniciátory byli Milan Kozelka a Ivan Kafka, jako další byli součástí sympozia například Vladimír Merta, Kurt Gebauer, Margita Titlová, Čestmír Suška či Magdalena Jetelová. Nepochybně se tak jednalo o akci, díky které se, doslova na jedné půdě, s volným tvůrčím záměrem, setkalo množství výrazných autorů své doby, dnes již etablovaných umělců.

Tvorba Jitky Svobodové je specificky solitérní. Přestože ztvárňuje obecně srozumitelná témata, představuje je v detailech a výsecích, které lidskému oku v každodenní realitě uniknou. Meditativně probouzí vztah tvarů ku předmětům, geometrizuje známé a rozkrývá právě to, co se objevuje až za hranou viděného.

Jitka Svobodová: Za hranou viděného
GHMP Městská knihovna 2. Patro
(Mariánské náměstí 1, Praha 1)
14. 4. — 20. 8.