„Co když vidím něco zcela jiného než ostatní? Co je pozorované, a co představované? Co je prožívané, a co skutečné? A když propojím všechny části, uvidím celek?“ – tyto i podobné otázky orientovaly práci umělecké dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty na výstavě Fabulant.

Scény z kaváren, zachycení radosti, ale i odvrácené strany života ve městě i na venkově. Ženská emancipace, národnostní menšiny, móda a technologie. To vše ukazuje skrze malbu, sochu, fotografii, film i reklamu výstava Nové realismy v Galerii hlavního města Prahy.

Ne vždy si dovolí sbírková expozice otevírat palčivá témata. Ne vždy si jich dovolí otevřít programově až tolik. Právě výstava Group Therapy, která je k vidění v Domě U Kamenného zvonu, představuje díla z umělecké sbírky Deutsche Telekom, která se jako jedna z mála mezinárodních sbírek se soustředí na současné umění východní a jižní Evropy.

Hlubinnou sondou skrze umělecká média je aktuálně probíhající výstava Nové realismy v Městské knihovně Galerie hlavního města Prahy. A kam vtahuje a co předkládá? K vidění je život v meziválečném Československu a to skrze tři sta děl.

Ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost tváří v tvář klimatické krizi, terorismus a dobyvačné války místo mírového soužití – svět se vymkl z kloubů. Ve výstavě GHMP Group Therapy v Domě U Kamenného zvonu nahlíží přes 40 umělců na současné problémy našeho světa

Žijeme v hypervizuální době obklopeni obrazy různých podob a povah. Již v 90. letech definoval William J. T. Mitchell tzv. „obrat k obrazu“ (pictorial turn) vážící se k vizuálním objektům, jejich roli ve společnosti a k postavě vnímajícího diváka. S akcelerujícím působením nových technologií v současnosti dochází až k otupující záplavě obrazového materiálu. Dokážou nás obrazy zasáhnout a přimět myslet? Co a jak můžeme jako obraz vnímat?

Esence povědomých detailů městské rea­lity, střípky metropolitní architektury, projekční plátna v podobě prosklených paláců, to jsou fotografie Jaroslava Beneše. Ty nejznámější teď můžete vidět v Galerii hlavního města Prahy v Domě fotografie na výstavě Ex Urbi.

Nemůže být lépe vybrán název aktuální retrospektivní výstavy Jitky Svobodové, než právě Za hranou viděného. A proč?

Galerie hlavního města Prahy si na jaro připravila velkou retrospektivní výstavu fotografa Karla Otty Hrubého. Ta bude k vidění v Domě fotografie od 7. března.

Nikoli kritika, ale toto lakonické konstatování, které směřovalo z úst jednoho z největších sochařů 19. století Augusta Rodina k práci Ivana Meštroviće, jednoho z předních následovníků právě Rodina, bylo svým způsobem vzdání holdu tomuto chorvatskému sochaři. Hold mu vzdává i obsáhlá výstava, kterou připravila Galerie hlavního města Prahy.

„Odejdi. Jeď. Běž. Dojeď tam. Zůstaň tam delší dobu,“ odpověděla Catherine Kramer Johnu Wehrheimovi, když se jí zeptal, jakou radu by dala sama sobě, kdyby byla o něco mladší, než když jí bylo osmnáct let a poprvé navštívila Taylor Camp.

Co má společného Alfons Mucha se slováckými kroji a propastí Macocha? Odpověď na otázku naleznete v Domě fotografie, kde Galerie hlavního města Prahy připravila výstavu o návštěvě Augusta Rodina v Praze a na Moravě.

Ano, je to tak! Máme nový merch! A vy ho ho také máte?

Maremma. Italské pobřeží nacházející se na severozápadě země leží před návštěvníkem jako barevná škála napínající se od azurového nebe po rudý prach tolikrát prošlapaných cest. Mezi polychromatickými japany, fotografiemi bazilik, stromů i italských kuchyní či polaroidovými snímky vodních kanálů nachází návštěvník umělce s hlubokou úctou k přírodě, smyslem pro detail a objevitelskou duší cestovatele.

Pátý ročník Festivalu m3 / Umění v prostoru, který organizuje umělecké Studio Bubec a GHMP za podpory Umění pro město byl slavnostně zahájen!

V umělecké výpovědi sochařky Moniky Immrové se živě prolíná několik zřetelných témat a rovin: plasticita, architektonické vnímání prostoru a hmoty, lidské měřítko, proporce, význam světla a materiálu, vědomí řádu.

Výstava Vladimíra Havlíka a Rudolfa Sikory Sníh kámen hvězda strom v Colloredo-Mansfeldském paláci je pozoruhodným kurátorským projektem Jakuba Krále. Vytvořil totiž nesamozřejmou syntézu dvou obtížně spojitelných umělců.

Přestože doba sledování fotografie oproti době sledování jiného vizuálního výstupu dostává jednu z nejkratších časových délek, dokáže se vrýt do paměti na dlouhé roky. Tak je tomu v případě mé zkušenosti s jedním konkrétním portrétem, který zachytil Antonín Kratochvíl (* 1947) a u jehož procesu vzniku z digitálních dat ku fotografii jsem před několika lety měla možnost být přítomna.