Kateřina Šťastná patří k mladší generaci českých sochařek, které pracují s tělem jako základním výchozím motivem. Výstava v Artium by KKCG představuje její dosavadně nejambicióznější prostorový projekt.

Výstava Intervaly přítomnosti v Artium by KKCG působí na první pohled jako jednoznačný posun: od komorní sochařské meditace k prostorové instalaci, která počítá s pohybem diváka a architekturou jako aktivním médiem. V Artiu už socha není izolovaným objektem, ale spíše uzlem v síti pohybů. Divák se stává aktivním prvkem díla – prochází prostorem, míjí díla, zpomaluje, dívá se a Artium tento přístup přirozeně podporuje – jeho průchozí architektura a reprezentativní charakter tlačí umělce k otevřeným formám instalace. Šťastná tak jednoznačně opouští statický model sochařské prezentace a vstupuje do prostoru instalace, kde je klíčovým prvkem také čas a pohyb. Tento posun je nepochybně silný a potvrzuje její schopnost reagovat na institucionálně náročnější prostředí, které vyžaduje jiný typ práce než klasická galerie. Její práce zůstává pevně ukotvena v estetice organického tvarosloví, fragmentovaného těla a měkké hmoty, která se v její tvorbě stává téměř autorským rukopisem. Výstava tak osciluje mezi ambicí velkorysé site-specific prostorové instalace a tendence zůstat v bezpečně etablovaném vizuálním jazyce.

Je třeba zároveň říct, že právě prostory typu Artium tomuto typu unikátních, na míru koncipovaných výstav, jednoznačně prospívají – umožňují autorům překročit hranici objektové prezentace a vstoupit do práce s pohybem, světlem a situací, aniž by byli svázáni tradičním prostorem galerií.

V této kurátorské spolupráci s Annou Pulkertovou tak přesouvá Šťastná těžiště zájmu z objektu na situaci. Socha již není nositelem vnitřního dechu – tedy uzavřeného, kontemplativního čtení tělesnosti, ale rozšiřuje tuto logiku do architektury. Koncept dechu zaznamenaného v tvarosloví sochařského objektu, který byl pro autorku nosným a vnitřně přesvědčivým principem, se v nové výstavě transformuje do pojmu „intervalu“. Tento posun však nepůsobí jako skutečná konceptuální revize, spíše jako terminologické rozšíření původního motivu. Zatímco dříve byl dech u Šťastné spojen s intimní tělesnou zkušeností a mikrorytmem existence, nyní se stává obecnější metaforou mezilidského prostoru.

Institucionální rámec jako katalyzátor i filtr

Výstava Kateřiny Šťastné v Artium by KKCG ukazuje autorku v momentu, kdy se její tvorba dostává do širšího institucionálního rámce a zároveň naráží na vlastní vnitřní limity. V kontextu předchozí výstavy Nuance vzdechu (Curator Contemporary, 2024), která byla založena na intimním čtení těla, dechu a jemných sochařských mikrogestech, je nový projekt jednoznačně ambicióznější v měřítku i v práci s prostorem. Zároveň ale odhaluje i jistou míru opakování klíčových principů, které se v její práci začínají cyklicky uzavírat.

Kateřina Šťastná / Intervaly přítomnosti
Artium by KKCG (Evropská 866/71, Praha 6)
15. 5. — 17. 7.