Miriam Kaminská (* 1989) se narodila v Praze. Absolvovala v ateliéru Sochařství 1 u Lukáše Rittsteina. Během studií prošla dalšími ateliéry včetně malířského.
Její sochy vychází z figurativního základu, který často přechází do abstraktních podob. Zobrazuje tělo a jeho různé polohy, zachycuje fáze pohybu. Oblé tvary, subtilnost i v nadživotním zobrazení, organické plynutí tvaru a určitá nedořečenost vytváří Kaminské specifický sochařský styl. Protahováním figurativních [...]

Socha jako prostorové médium se netěší takovému diváckému zájmu jako malba či další plošná média, která lze v galeriích hojně vidět. V posledních letech je ale soše čím dál více nakloněn veřejný prostor i výstavní projekty. Jaké aspekty skýtá vytvoření sochařské výstavy, co socha je a co potřebuje či kdo je sochař? S kurátorkou Ivou Mladičovou jsme si právě o soše, jakožto médiu jejího hlavního zájmu, povídaly.

Centrum Prahy je plné vizuálního smogu a toho si byli pořadatelé druhého ročníku festivalu m³ / Umění v prostoru od počátku vědomí. Festival proběhl od 9. června do 30. září a místo toho, aby se kurátoři Laura Amann a Jen Kratochvil (Significant Other) snažili překřičet křičícího, ukryli festival do sklepů, na střechy a do knihoven, kde je klid a člověk se může na umění nerušeně soustředit. Spojení Prahy 1 a spíše galerijních kurátorů tak bylo ze strany pořadatele (BUBEC, o.p.s., sochaře Čestmíra Sušky) daleko prozřetelnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

V listopadu loňského roku byla na plzeňském sídlišti v Lochotíně odhalena rozměrná socha králíka oficiálně nazvaná „Panoptikum“. Jedná se o růžové monstrum, které požírá lidské torzo, na motivy obrazu Francisca Goyi, na němž Saturn pojídá svého syna. Dílo má v prvé řadě narážet na dnešní konzumní společnost a je realizací bakalářské práce sochaře Adama Trbuška. Já sama jsem sochu původně nevnímala příliš pozitivně, a tak mě zajímalo, co a kdo za její existencí stojí.