Společná herna, prádelna, tělocvična či bazén? Pro děti jesle, pro dospělé lázně. Tohle vše jste mohli najít na jedné jediné adrese. Tak vypadaly kolektivní domy. Jaké to je bydlet spolu, výhody i nevýhody tohoto komplexu a vzpomínky lidí, kteří v nich bydleli, vám prozradí výstava v olomouckém Muzeu umění.

V dnešní době jsme si zvykli na to, že každá rodina má svou individuální domácnost, kde jsme sami sobě pánem a máme svá vlastní pravidla, podle kterých se řídíme. Nicméně stejně jako v průběhu celého dvacátého století se i v posledních letech objevuje názor, že uzavírání se do čtyř stěn vymezujících prostor naší suverenity je pro nás spíše omezující než osvobozující. Snahou kolektivního bydlení bylo jednotlivce či rodinu začlenit do většího společenského celku a díky zavedení profesionálních služeb přinést úsporu času a prostředků vynakládaných na vedení domácnosti. Podle tehdejších architektů musely k životu dokonce stačit buňky o velikosti patnácti metrů čtverečních. Tento malý prostor si obyvatelé domu mohli vynahradit tím, že navštívili společenskou místnost nebo jiné veřejné prostory, které dům nabízel. Například u bazénu, na terase či v jídelně, která nabízela jídla za nízké ceny.


Silně do vytvoření tohoto konceptu bydlení zasáhlo feministické hnutí, rozšířené na konci 19. století ve Spojených státech amerických, které se snažilo o emancipaci žen na trhu práce a přenesení jejich povinností, jako je péče o domácnost a o děti, za hranice jednotlivých domácností. „Pod slovním spojením kolektivní dům si většina lidí vybaví éru padesátých let minulého století za komunistické vlády v Československu,“ říká kurátorka výstavy Klára Jeništová. Ale první kolektivní dům byl u nás postavený ve dvacátých letech 20. století. Pro Československo byly typické domy hotelového typu – postavilo se jich několik desítek. Nejznámější z nich stojí v Litvínově a dodnes funguje jako běžný bytový dům. V jeho areálu se dále nachází sportovní hala, veřejné koupaliště či tenisové kurty.

Fenomén, který se u nás rozmohl za socialismu, nabízel svým obyvatelům nebývalý komfort v podobě kadeřnictví, vináren, kaváren nebo také salonky s televizemi a křesly. Nechyběly ani slunné terasy nebo střešní posezení na dřevěných lehátkách. „Byla tam i taková drobnost jako shoz na odpadky,“ vzpomíná Jiří Jarmarm, bývalý obyvatel olomouckého hotelového domu. „Byty byly vybavené nábytkem na míru, vytápění zajišťovalo podlahové topení, k dispozici byla společná prádelna, sušárna a mandl, obchod i krejčová. Do jeslí a školky rodiče s dětmi sjížděli výtahem, najíst jste se mohli za pár korun v místní restauraci. Volný čas bylo možné trávit v tělocvičně, fotokomoře či knihovně. Bylo to vlastně takové město ve městě,“ popisuje kurátorka výstavy Klára Jeništová.

Výstava Bydlet spolu vás zavede k meziválečným a poválečným pokusům o předepsání kolektivního bydlení architektonickou formou. Nejde zde ovšem jen o historii. Výstava vám k vidění nabídne utopistické návrhy domů, domy hotelového typu vznikající od 60. do 80. let, jež dosud nebyly nikdy souhrnně představeny, doplněné o vzpomínky a názory pamětníků, které si můžete poslechnout ve videích. Kritická reflexe těchto pokusů může být inspirací pro dnešní přemýšlení o podobách sdíleného bydlení. Autoři výstavy prezentují fotografie, architektonické návrhy a stavební plány neobvyklou technologií na potištěných překližkových deskách. Díky tomuto nápadu mohou výstavu vidět lidé i v dalších částech republiky, neboť je možné ji poměrně jednoduše přestěhovat do dalších výstavních míst. Součástí výstavy jsou komentované prohlídky s lektory Davidem Hrbkem, Lenkou Kužvartovou či Hubertem Guzíkem. Dále pak nechybí ani animační programy pro základní a střední školy nebo diskusní večer s promítáním dokumentárních filmů ve spolupráci se spolkem Za krásnou Olomouc a festivalem Academia film Olomouc.

I když jsme v dnešní době spíše individualisté, společné bydlení se nám i tak zamlouvá a má i dnes své příznivce. Například evropskou architektonickou Cenu Miese van der Roheho obdržel letos projekt kolektivního bydlení v Amsterdamu. V Česku například architekt David Vávra v Praze-Hodkovičkách předělal obyčejný panelák na komunitní a studenti ČVUT v druhé polovině 90. let navrhli dům na sdíleném principu v Hostivicích.

Na výstavě Bydlet spolu, kterou máte možnost navštívit v olomouckém Muzeu umění do 18. února, si můžete zahrát také na architekty a zkusit si postavit své vlastní kolektivní bydlení z dřevěných barevných kostek. Výstava se uskuteční později v Oblastní galerii v Liberci, a to od března do června letošního roku, dále v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích, od července do srpna, a na Fakultě architektury ČVUT v Praze. ∞


Bydlet spolu | České kolektivní domy
Muzeum moderního umění (Denisova 47, Olomouc)
16. 11.—18. 2.