První světová válka přeťala vývoj uměleckého stylu, jenž se nesmazatelně vepsal do historie svou typickou dekorativností, užíváním florálních ornamentů, asymetričnosti a zlaté barvy. Secese. Její ztělesněnou graciéznost i vytříbenost představuje právě probíhající výstava v Galerii Obecního domu v Opavě.

Mezinárodně rozšířený umělecký sloh secese spadá na pomezí 19. a 20. století. Toto období je označováno jako fin de siècle neboli konec století a jedná se o poslední styl umění, který dokázal vštípit svůj umělecký systém a své uspořádání všem výrazům, projevům a záležitostem moderního života. Pro secesi jsou osobité především předměty každodenní potřeby, dekorace, doplňky, nábytek, nádobí a ošacení. Opavská výstava nabízí nahlédnutí do každodenního života lidí za této slavné éry. Jak žili, na čem seděli, jak chodívali odíváni, z čeho jedli a pili čaj či jaké měli vybavení domácnosti.

Ačkoli se v Opavě secesní styl umělecky ani stavebně nijak zvlášť nerozvinul, v nedaleké Ostravě či Olomouci je památek v tomto stylu mnoho. V následujícím rozhovoru kurátorka Opavské kulturní organizace Ivana Maloušková více přibližuje a popisuje toto půvabné zlaté období monarchie jako takové.


Secese má kořeny v hnutí Arts and Crafts a vznikla jako opozitum průmyslové revoluce a její jednoduchosti a minimalismu. Co bylo tou jiskrou, která rozpoutala tento sloh plný květinových koncepcí?
Bylo jí také odmítnutí strnulosti a zaběhlého standardu využívajícího stále se opakujících inspirací minulých slohů – románského, gotického, renesančního, barokního i klasicistního.

Jakým způsobem jste koncipovala současnou výstavu Opava secesní v Obecním domě v Opavě?
Výstava je dle doprovodných panelů a umístění exponátů prakticky rozdělena na tři části. První část vypracovaná mou kolegyní Lenkou Čížovou seznamuje návštěvníky se základními tendencemi secese, ale rovněž také se životním stylem před první světovou válkou. Další část již představuje v jednotlivých kapitolách život v Opavě přibližně mezi léty 1895 až 1914, přičemž zdůrazňuje projevy secese ve městě prostřednictvím architektury, reklamy či funerálního a užitého umění. Třetí část umístěnou samostatně v prostorách tzv. Klenotnice, bývalého bankovního trezoru, vytvořila za pomocí fotografií Jana Langera vedoucí expozice Cesta města a lektorka Simona Juchelková. K fotografiím byla připravena i doprovodná brožurka, kterou připravila opět Lenka Čížová.

Na výstavě představujete především hmotné objekty, dekorace a užité umění, pro které je secese typická. Čím to je, že v této době umělci tak dbali na tvorbu věcí jako nádobí, šatstvo, nábytek, šperky a další doplňky?
Secese, i přes své krátké trvání, byla posledním univerzálním slohem, jehož projevy a jakýsi „řád“ přirozeně zasáhly také do téměř všech částí života. A v užitém umění se projevila opravdu výrazně.

Kde jste získaly pro výstavu předměty jako fotografie, knihy, oděvy či vázy nebo ženské kabelky?
Předměty jsme získali zvláště prostřednictvím muzeí. Krásnými exponáty, mimo jiné obrazy opavských malířů Adolfa Zdrazily a Rudolfa Quittnera nebo gobelínů z Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí, přispělo Slezské zemské muzeum, nábytkem, textiliemi i užitnými předměty pak Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku a část dámských kabelek věnovalo Soukromé muzeum panenek a věcí z dob minulých v Opavě. Mnoho předmětů zapůjčili ze svých sbírek soukromí sběratelé nejen z Opavy. Díky nim zde máme vystaven třeba nádherný kovový stolek s motivy vlaštovek a konvalinek nebo některé z textilií.

V Opavě se moc secesních památek nenachází, na rozdíl třeba od nedaleké Ostravy. Proč jste se v rámci Opavské kulturní organizace (OKO) rozhodli uspořádat výstavu zaměřenou právě na secesi?
Připadalo nám to s kolegyněmi jako ideální téma „na léto“, navíc je nejen secese, ale celkově období před první světovou válkou pro mnoho lidí značně atraktivní. Často se jim vybaví doba jejich babiček a prababiček, kterou mají spojenou s elegancí a poklidem. I když samozřejmě, reálný život v tehdejší době snadný rozhodně nebyl a poklidný také ne…

V rámci výstavy se nezmiňujeme pouze o architektuře a umění, ale také o životě v Opavě jako takovém. Návštěvníci se mohou seznámit s tím, kde mohli tehdejší obyvatelé žít, studovat, pracovat nebo trávit volný čas. Zpracovány byly také medailonky několika významných osobností, které tehdy v Opavě žily. Ať to byl purkmistr Emil Rochowanski, šlechtická rodina Razumovských nebo první český knihkupec na území města František Havlický.

Které město má, podle vás, v České republice i v cizině, nejkrásnější secesní památky? Jaká místa by neměla chybět v deníčku cestovatele po secesních památkách?
Mimo Prahu a její Obecní dům, u nějž je však secesní více méně pouze fasáda, a Grand hotel Evropa, bych zmínila Luhačovice a Pustevny, kde najdete nádherné stavby Dušana Jurkoviče. Dále například Olomouc s vilou Primavesi a samozřejmě Národní dům v Prostějově. Z nejbližší ciziny je to například Majolikahaus, pavilon Secese a stanice městské dráhy Karlsplatz ve Vídni a Svatební věž v Darmstadtu.

Co je podle vás na secesním stylu nejimpozantnější a nejtypičtější?
To je na posouzení každého. Ale je úžasné, jak secese dokáže využívat barev a zvlněných i geometrických linií a také materiálu – keramiky, skla, dřeva i kovu. ∞


Opava secesní
Galerie Obecního domu (Ostrožná 46, Opava)
21. 6.—3. 11.