Abstraktní malíř Jan Kaláb letos oslavil čtyřicítku a jako dárek si nadělil velkou monografii své tvorby. Sešli jsme se spolu v jeho ateliéru, který je hned naproti jeho domovské Trafo Gallery, kde v současnosti probíhá i jeho výstava Point of Space. Nad hrnkem černého čaje jsme si povídali o tom, jakým způsobem výstavu koncipoval, jakou roli v jeho tvorbě hrají objekty, jak svou malbu vnímá on sám, nebo jestli prožívá uměleckou krizi, a nakoukli jsme pod povrch jeho barevných kombinací.

Máš za sebou kus cesty, je ti čtyřicet a tvá umělecká kariéra je dobře rozjetá. Jak se cítíš?
Cítím se zase jako na začátku. Ale když se ohlédnu a vidím, kolika etapami jsem si prošel, tak se cítím svým způsobem i zkušený.

Ke svým čtyřicátým narozeninám jsi vydal velkou monografii, která shrnuje tvou práci za celý tvůj život. Je v ní zaznamenána celá tvoje tvorba. Když jsi na ní pracoval, bylo třeba se dívat na svůj život a práci s odstupem a vše nějak kategorizovat. Na co jsi při tom přišel?
Bylo to samozřejmě bolestivé, dívat se zpátky. Nejsem člověk, který se zrovna rád dívá sám na sebe a do minulosti. Ale bylo to důležité. Vše jsem si musel projít, i když to samozřejmě znám. Objevil jsem ale i něco, na co jsem zapomněl. Ta knížka nás donutila třídit a hlavně uspořádat mou práci. Já pracuji totiž tím, že paralelně rozvíjím různé směry. Třeba graffiti dělám doteď, i když méně. Ale neznamená to, že by se má tvorba nějak kontinuálně proměňovala. Spíš se košatí. Největším problémem bylo asi všechnu mou dosavadní práci členit a třídit.

Jak jsi koncipoval svou současnou výstavu v Trafo Gallery?
Podstatné pro mě bylo zejména to, že je výstava v naší galerii a je tu po deseti letech. Tři roky jsem v Praze nevystavoval. Spíš jsem se soustředil na výstavy po světě. Takže pro mě bylo důležité, že mám výstavu v domovském městě na domovské scéně. Ale rozsahem je výstava dost běžná, takových dělám i několik za rok. Přesto jsem jí věnoval hodně, protože je to doma. Člověk je paradoxně nervóznější víc z toho, co dělá doma, než v zahraničí, protože lidi jsou doma nemilosrdní. Měl jsem z toho trochu strach. Jsou tam zastoupeny nejen obrazy z posledních dvou let, ale i tři sochařské techniky, takže jsem se snažil, aby byla výstava bohatá.

Jan Kaláb (* 1978)
Známý ze své writerské minulosti také jako Point, patří dnes Jan Kaláb mezi uznávané a oblíbené abstraktní malíře. Mimo malířskou tvorbu, která v sobě skrývá nezaměnitelný barevný i tvarový rukopis, se zabývá i tvorbou objektů a velkoplošných maleb. V rámci uměleckého vývoje prošel mnoha obdobími, která na sebe navazují a vzájemně se propojují. Mimo graffiti se zabýval i street artem a po studiu na VŠUP a AVU plynule přešel do galerijních prostor, kde se mu daří a jeho obrazy budí velký zájem mezi širším publikem i kritikou. Na výstavě v Trafo Gallery Point of Space, která bude k vidění do 30. prosince, prezentuje různorodost své výtvarné práce.



Jak moc jsou v tvojí současné tvorbě zastoupeny objekty? Je to jen okrajová záležitost, nebo důležitá součást tvojí prezentace?
Pro mě je hodně důležité tvořit v prostoru, takže svými objekty navazuji na minulost. Teď jsem měl období, kdy jsem se věnoval převážně malbě. Ale zase se pomalu přikláním k objektům. Jedna věc je věnovat se objektům na galerijní úrovni, a něco jiného je sestavit objekt z překližek někde na ulici a nechat ho venku napospas všem okolním vlivům. To má jiná kritéria. Je to jednodušší, než když chci daný objekt pořádně dotáhnout, aby obstál i ve vnitřním prostoru. Jsem teď v galerijním prostoru a chci tvořit věci trvalé. Sice chci dělat i venkovní akce, ale nevnímám to jako dřív, kdy by mi stačilo vyfotit si dílo a jít. Teď už jsem dospělý samostatný umělec a potřebuji dělat věci tak, aby měly hlavu i patu. Dělat regulérní sochy je produkčně daleko náročnější.

Tvé abstraktní obrazy působí na lidi hodně subjektivně. Skrýváš v nich kromě vizuální promyšlené podoby i nějaké hlubší poselství či smysl?
Moje obrazy jsou hra tvaru a barev, nějakého vztahu, co je uvnitř a co venku, a ten redukuji na maximální možnou míru. Jde mi ale zejména o barvy, které mají velký vliv na diváky. Každá barva má svůj význam. Chci, aby obraz vyřazoval sílu a byl krásný. Aby z něj mohl někdo čerpat energii a náladu. Je to spíš lyrická věc než nějaká popisná. Což je jasné. Jsem abstraktní malíř, takže se nesnažím obrazem vyprávět příběh.

Máš svou oblíbenou barevnou škálu, kterou používáš a která je pro tvé obrazy dost typická. Je nějaká barva, kterou bys nikdy nechtěl použít?
Není. Barvy se snažím měnit, když jsou mé obrazy tak jednoduché. Snažím se s nimi pracovat, aby barevné kombinace byly zajímavé a zábavné. Sám sebe bych rád překvapil a našel nějakou kombinaci či vztah, které jsem doteď nevnímal, což je těžké. Nemám barvy, které bych nikdy nepoužil. Sice je těžké pro mě pracovat například s hnědou, ale když se dá do vztahu s dalšími barvami, dostane svůj jiný náboj. Jde vždy o vztah mezi barvami. Často třeba přemalovávám jeden tah nebo jeden pruh, aby si barvy navzájem sedly. Barev je v podstatě nekonečno a záleží na jejich vyvážení. Barvy vyvažuji pomocí tónu. Někdy je to hned na první dobrou, a jindy to trvá celkem dlouho.

Měl jsi nějakou zásadní uměleckou krizi?
Já myslím, že ji zažívám skoro každý den. Vlastně jde o stálý existenciální stres, protože nevíš, jestli se uživíš, a zároveň nesmíš ustrnout. Je třeba stále nalézat něco nového. A snažit se udělat dokonalé dílo. Člověk něco udělá a chce to udělat ještě líp a znovu a někdy neví, kudy kam. To je největší problém. Ale nesmí se tím nechat přemoci, jinak by neudělal nic. Možná, že nebudu spokojený nikdy. Prostě se musí pracovat dál a nepřipouštět si pochybnosti k tělu. Mě nahlodávají pochybnosti pořád. Tak jsem se s tím musel naučit žít, aby mě to nepřemohlo.

Se svými obrazy často cestuješ a vystavuješ v zahraničí. Vidíš v tom pro sebe větší potenciál?
Samozřejmě. Je to cesta, na které pracuji, dá se říct, odjakživa. Už když jsem dělal graffiti, tak mě zajímalo, co se dělo kolem. Protože Česká republika je sice skvělá, mám k ní dobrý vztah, ale mám pocit, že je odříznutá od světa, alespoň toho uměleckého. Tady je to umění samo pro sebe. Amerika je pro mě veliký potenciál. Tak se uvidí. Hodně se to mění. Chystáme výstavy v Orlandu, v Miami, Melbourne a Montrealu. Uvidíme, jak to dopadne. Jsem dost skeptický, ale pořád se to sune dopředu. ∞


Jan Kaláb: Point of Space
Trafo Gallery (Hala 14 – Holešovická tržnice, Bubenské nábř. 13, Praha 7)
2. 11.—30. 12.