Banalita i závažnost, abstrakce i odkazy na konkrétní náměty, racionální přístup, ale také docela intuitivní řešení. Ačkoliv se tak možná nemusí na první pohled jevit, tvorba třiačtyřicetiletého malíře Roberta Šalandy skýtá hned několik protichůdných sklonů. Nelze však přitom tvrdit, že by postrádala integritu.

Na pozadí užívání banálních či docela abstrahovaných vizuálních motivů rozvíjí Robert Šalanda důmyslné významové hry. Charakteristické je pro malířovu práci zejména přejímání symbolů a různé podoby jejich rekontextualizace. Jako materiál mu přitom často slouží dobře známé, každodenní výjevy. Z jejich rozsáhlé zásoby tak Šalanda vybírá například motivy klíčové dírky, dopravních značek, či dokonce přímo textu, a následně s nimi rozličně zachází. Uvádí je do odlišných souvislostí či je postupně vyprazdňuje a ohledává hranici, kde znak svůj význam ztrácí. Přestože mohou umělcovy hříčky působit odlehčeným, nezávazným dojmem, často na jejich ironizující povrch prosákne určitá vážnost.


Čistota versus exprese
Jakkoliv je umělcova práce založena spíše na konceptuální bázi, disponuje rovněž výraznou formální stránkou. 
Stěžejním vyjadřovacím prostředkem zůstává pro Roberta Šalandu malba. Často však ohledává její možnosti a vydává se za hranice média. Činí tak nejen rozšiřováním škály technik o linoryt, airbrush či malbu sprejem, ale i přesahy do třetího rozměru nebo zmiňovaným užíváním textu či grafických symbolů.
Malířův formální projev působí spíše úsporným, očištěným dojmem. V soustředěné snaze oprostit svá díla od „zátěže přílišné individuální sdělnosti“ a potenciálního patosu užívá Šalanda obvykle nemíchané, čisté základní barvy, často také plochu obrazu zaplňuje jen střídmě. Pro různá období malířovy tvorby je také charakteristická převaha určité barvy. Po dlouhou dobu naplňovala tuto roli červená, aby ji později vystřídala šedá a hnědozelená. V poslední době Šalanda své barevné spektrum více rozšiřuje, k červené se ale opakovaně vrací, Příznačné je rovněž užívání papíru, kterým autor pravidelně nahrazuje plátno. I za touto pohnutkou lze hledat snahu uniknout emocionálnímu zatížení, jež je s malbou tradičně spojováno.
Přes veškeré sklony k zjednodušování však Šalandův projev nelze označit za nepůsobivý. Ačkoli malířovo dílo prostoupené obratným zacházením se symboly a jejich významy odkazuje k detailně propracovanému, racionálnímu přístupu, sahá například jeho autor  i k docela intuitivním řešením. Plošnost a jistá chladnokrevnost se tak v jeho obrazech dostává do zvláštního vztahu s výrazným, bezprostředně působícím malířským gestem. Nezůstává přitom bez zajímavosti, že i ono „syrové“ gesto však umělec v některých případech záměrně realizuje přes předem vytvořenou šablonu.

Šalanda malíř, pedagog a galerista
Originální vnímání každodenní reality, hry s plošností a hloubkou symbolů i samotného obrazu a promyšlené rytmizované kompozice v kombinaci s výrazným malířským projevem – to vše v podání Roberta Šalandy, představuje svěží a osobitý příspěvek současné tuzemské malbě.
A Šalanda neomezuje svou činnost pouze na samotnou tvorbu, nýbrž dlouhodobě zasahuje i do dalších sfér uměleckého světa. Již třetím rokem plní roli vedoucího ateliéru malířství I na pražské Akademii výtvarných umění a významným počinem je rovněž jeho vedení Galerie SPZ, na kterém od roku 2011 spolupracuje právě se svým kolegou, pedagogem Lukášem Machalickým.