Plynoucí čas vnímá většina lidí v běžném životě jako něco neměnného a samozřejmého, nad čím není třeba příliš přemýšlet. Mohou ale nastat situace, kdy se vnímání toku času změní na silně subjektivní – čas utíká, nebo naopak stojí, je využitý, ztracený, nebo vůbec není.

I když se na plynutí času dá nazírat různými hledisky, od fyzikálních přes historické po filozofické, stejně čas zůstává něčím neuchopitelným, co přesahuje lidské poznání a zkušenost. Výstava Matěje Smetany Čas zvenku, kterou připravila kurátorka Marika Svobodová a je aktuálně k vidění v brněnském Domě umění, se zaměřuje na médium animace. Smetana se o téma plynutí času zajímá dlouhodobě. Ve svých videích, objektech, textech a dalších dílech se jej pokouší zachytit a rozfázovat na jednotlivé okamžiky, které je možné podrobně zkoumat. Na ztmavlé stěny galerie jsou promítána velkoformátová videa, v malé postranní místnosti je umístěna obrazovka s další krátkou opakující se animací. Na sezení jsou k dispozici speciální podsedáky, které nejen umožňují návštěvníkům pohodlně se usadit a sledovat promítání, jak jen dlouho chtějí, ale jejich tvar, stejně jako předměty v jednom z videí nazvaném Událost, je inspirovaný tajemným předmětem připomínajícím meteorit z rytiny Melancholie Albrechta Dürera. Odkazují též na apokalyptický film Melancholia Larse von Triera. Jak Dürerova rytina, tak von Trierův film pracují s motivem plynutí času, časové omezenosti a uvědomění si nevyhnutelného zániku.

S analogií průběhu lidského života a vzestupem, vrcholem a pádem antického světa pracuje video Karyatidy. Statické dekorativní sochy ženských figur v něm rostou z mladých děvčat v dospělé ženy a následně stárnou. Skutečné sochy karyatid sice nikdy nezestárnou, ale svět kolem nich se proměňuje, stejně jako architektura, jíž jsou součástí, podléhá ničivým zásahům v průběhu historie a postupnému chátrání. I pro ně je tedy plynutí času nevyhnutelné, stejně jako je proces stárnutí neoddělitelně spjatý s lidským životem.

Jako katalog k výstavě slouží flipbook, kniha, která je jednoduchým a známým postupem pro vytváření simulací pohyblivého obrazu. Jejím prostřednictvím tak mohou návštěvníci na okamžik převzít kontrolu nad plynutím času ve vystavených dílech a nechat jej dle libosti utíkat, zpomalovat či zcela stát. Akcentuje se tím jeden z motivů výstavy – zviditelnění statických záznamů, které v plynulém ději či pohybu nevnímáme.

text: Anna Kvášová

Matěj Smetana: Čas zvenku
Dům umění – Galerie Jaroslava Krále
(Malinovského nám 2, Brno)
19. 4. — 9. 7.