Conditio humana. Tak zní název souborné výstavy Maria Kotrby (1959–2011). Na tuzemsko odvážný, protože vyžaduje širší povědomí nejen o vizuálním umění, ale i filozofii, literatuře nebo teologii. Zcela přiléhavý k jeho tvorbě.

Kde nestačí zrak, nastupuje sluch. Výstava Beyond the Sound prostředkuje mezioborové poznatky o tom, jak funguje svět kolem nás i jaká může být jeho budoucnost.

Plynoucí čas vnímá většina lidí v běžném životě jako něco neměnného a samozřejmého, nad čím není třeba příliš přemýšlet. Mohou ale nastat situace, kdy se vnímání toku času změní na silně subjektivní – čas utíká, nebo naopak stojí, je využitý, ztracený, nebo vůbec není.

Šest performerů na jednom místě v jeden konkrétní čas improvizovaně komunikuje skrze excelové tabulky, které jsou součástí online přenosu. Online performance – protimluv nebo divadlo nové doby? I to je jedna z otázek, kterou si klade inscenační projekt Sex, pohybující se na hranici divadelního představení a galerijní instalace.

„Ať se Praha učí od Brna“ hlásá nadpis dobového článku Olgy Lhotové z denního tisku. „[…] jak mám ve stručnosti zachytit tu záplavu akcí, které se v brněnském Domě umění odehrají jen během jediného roku?“ ptá se dále autorka. Nakonec se rozhodne zaměřit na jeden konkrétní projekt – organizaci MPVU, Mladí přátelé výtvarného umění.

„Tento svět má svůj řád; je dělen precizními rozdíly…“ cituje Petr Ingerle v úvodu svého kurátorského textu pro výstavu Umění snížené diference Virginii Woolfovou. Svět jsme skutečně zvyklí vnímat skrze přísnou hierarchii těch diferencí, které naše smyslové vnímání vyhodnocuje jako důležité. Co ale stane, když tyto pevné formy narušíme?

Ve své nejnovější výstavě v brněnském Domě umění tematizuje výtvarník Martin Zet kontroverzní příběh svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920–1995), který byl čelným představitelem a přesvědčeným tvůrcem československého socialistického realismu.