Pet-art je pojem, kterému ve svých sochařských intervencích dává podobu sochařka Veronika Richterová. Návštěvníka studoven Městské knihovny v Praze vtahuje do dvou monumentálních site-specific instalací, ale také k otázkám ekologie, nadprodukce a plýtvání.


Skrze estetiku je možné poukázat na témata globálních problémů. Veronika Richterová tak činí formou originálních plastik z materiálu, který je součástí našeho každodenního života v míře, kterou si často vůbec neuvědomujeme. Její práce vychází z v posledních letech často zkoumaného fenoménu jménem plast. Marně byste ale očekávali sochy z lahví, obalů nebo igelitových tašek, kterým se slovo plast častokrát stává synonymem. Richterová se neustále snaží posouvat hranice toho, co je tímto materiálem schopna výtvarně vyjádřit.

V dílech, která mění až do konce tohoto roku prostory Městské knihovny v podmořskou hlubinu, využívá plast a další škálu obalových materiálů. Návštěvníky vtahuje do svého imaginativního podmořského světa a nechává studovnami Městské knihovny proplouvat barevné medúzy, jejichž jemné taneční pohyby vytvářejí iluzi vlnění masy vodních proudů pod optimisticky prosvětlenou hladinou. Nehlučné prostředí první studovny navozuje pocit klidu na dně oceánu porostlého mořskými korály. V dalším sále nechává návštěvníka nahlédnout pod hladinu sladkovodního jezírka, k jejímuž ztvárnění sochařku inspirovalo množství silných prožitků na cestách po Japonsku. º

Veronika Richterová (* 1964)
Vystudovala UMPRUM v Praze (Ateliér monumentální malby) a absolvovala stáž na Ecole Nationale Supérieure des Arts Décoratifs v Paříži. Po studiích se věnovala především železným smaltovaným plastikám a malbě. Poté tvořila sochy z klasických materiálů a mozaiky z nalezených keramických střepů. Od roku 2004 se ale jejím stěžejním zájmem stal tzv. pet-art, umění z pet lahví nasbíraných ve žlutých kontejnerech. Pet lahve jako tvůrčí materiál umožňují využívat pružnost, lehkost, barevnost a rozmanitost forem a Richterová z nich vytváří nejen volné plastiky, ale také například funkční lampy a lustry. Plasty se jí staly životním údělem, i když na podobném principu pracuje i s jinými materiály (v poslední době jsou to kožené kabelky). Recyklace u ní ale není nějakým programovým manifestem, protože vychází přirozeně z jejího celoživotního směřování. Vedle vlastní tvůrčí práce se věnuje pořizování fotosběrů a mapování témat, která jsou spjatá s kutilstvím a neotřelou lidovou tvořivostí. Hojně vystavuje doma i v zahraničí. Pořádá tematické workshopy.



Veronika Richterová: Studovny pod hladinou
Ústřední knihovna (Mariánské nám. 1, Praha 1)
27. 3.—31. 12.



text: Alexandra Třešňová