Jaký vztah mají studenti jedné z našich nejprestižnějších uměleckých škol ke svému oboru a jeho historii? A jaký mají vztah k okolí – jak ho vnímají a jak na něj dokážou reagovat? Na to se až do 22. září můžete zajít podívat do Pavilonu skla v Klatovech. Kromě stálé expozice tu nyní najdete i práce studentů z Ateliéru skla Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Krátkodobá výstava nese příhodný název Sklo nebo život!.


Pavilon skla v Klatovech (PASK) již tradičně zve v letních měsících jednu z českých či zahraničních uměleckoprůmyslových středních a vysokých škol do svých prostor. PASK tak může návštěvníkům přiblížit a představit nejen historické sklo, ale i to nejnovější. „Tyto letní výstavy jsou milým shrnutím toho, co je vlastně budoucnost českého sklářství. […] Naše školy jsou skutečně špičkou v oboru a my si to často málo uvědomujeme,“ řekla při zahájení letošní výstavy kurátorka Pavilonu skla PhDr. Jitka Lněničková.

Část studentů Ateliéru skla UMPRUM přivezla své klauzurní práce, ve kterých se povinně věnovali tématu zátiší. „Studenti během semestru zpracovali rešerši a napsali esej, kde si každý vybral nějaké období nebo konkrétního umělce. Museli se tomu opravdu hodně věnovat, a myslím, že i díky tomu to dopadlo velice dobře,“ vysvětlil profesor Rony Plesl, vedoucí ateliéru.

Uvnitř Pavilonu je tak dohromady k vidění jedenáct závěrečných prací studentů. Dále tu ještě najdete devatenáct studentských návrhů karaf do restauračních zařízení. Jsou vystaveny pohromadě, a lze u nich tedy jednoduše porovnávat funkčnost či krásu jednotlivých zpracování.

Díla klauzurní jsou oproti tomu velmi různorodá, přesto je i mezi nimi možné vysledovat dva hlavní motivy, které se ve většině prací více či méně objevují. V prvé řadě jde o téma přepychu, exkluzivity a moci, které často nalezneme na barokních zátiších. Na nich zobrazovaná hojnost může být na jednu stranu fascinující a lákavá, na druhou však může být vnímána až jako nepřirozená a zhoubná (memento mori). Dobrým příkladem díla, které k tomuto paradoxu odkazuje, je práce Daniela Kinského. Ten zkoumal právě zátiší minulosti a výsledkem je Styl života, plastika z taveného a lehaného skla. Jde o stříbřitou skleněnou draperii, na níž leží dvě působivě zpracované „uzené makrely“. „Celé to působí honosně, ale když se zaměříte na ten samotný symbol bohatství, tak je to jen uzená makrela, která vlastně tak trošku smrdí,“ poznamenal k tomu autor.

Dalším vědomým či podprahovým námětem prací studentů je životní prostředí a vše s ním spojené, ať už jde o krajinu, jídlo, které nás místo výživy pomalu otravuje (Zátiší Mac-Menu z uranového skla od Anny Jožové), či beznadějné pocity, které v nás vyvolávají nevratné změny v našem okolí (Melancholie III. od Eleny Thalie Scholz). Samozřejmě jsou zde i práce, které motivy nadbytku i přírody nějakým způsobem kombinují, jako například tři Vázy Františka Jungvirta. „Vybral jsem si tři pro mě silné body z obrazu Adriaena van Utrecht. Byl to zajíc nebo scéna z lesa, který mě v myšlenkách navrací zpět na rodnou Šumavu, potom papoušek s exotickým ovocem, který představuje hojnost, a nakonec hmyz, který je symbolem dokonalosti v řemesle,“ řekl tvůrce ke svému dílu.

Zahrada plná Hnízd
Expozice Sklo nebo život! ovšem nekončí stěnami Pavilonu. Naopak, návštěvník se jako první setká s pracemi na zahradě PASKu, jejichž původ a příběh je poněkud odlišný od děl uvnitř. Autory Hnízd jsou absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Marek Šilpoch a skupina umělců Gojo (Michal Papež, Nico Prokop, Jan Varaday). Ti se dlouhodobě zabývají světelně-objektovými instalacemi na hudebních akcích, a právě pro tyto účely původně vznikla i Hnízda. „Těch objektů jsme ve sklárně Ajeto udělali dohromady devět a byly na akci, která se konala ve spolupráci s kolektivem Harmony. Myslím si, že to fungovalo skvěle, měli jsme v tom namapovaná světla, která jsme řídili přes počítač,“ osvětlil Michal Papež a dodal: „V této expozici to světlo mít nebude, protože se předpokládá, že je to tu otevřené jenom přes den.“ Nechme se ovšem překvapit, je možné, že v rámci jednorázové akce se Hnízda rozsvítí alespoň na jednu či pár nocí.

Technický zrod Hnízd je též velmi zajímavý, neboť větve, ve kterých nyní různobarevná „vejce“ leží, sloužily i jako forma, do které se sklo vyfoukávalo, a v některých případech se staly dokonce i kleštěmi, kterými se horká hmota tvarovala. Barevnost skla volili tvůrci podle citu a momentální nálady. Divákovi je u tohoto díla ponechán prostor pro fantazii a vlastní interpretaci, symbolickým rozborem nebo hlubokou analýzou se autoři nezabývali. „Tam jde spíš o návaznost na naše předchozí věci, kluci pracují se dřevem, a já jsem většinou do těch dřevěných objektů vkládal zářivky. Chtěl jsem se zase posunout k něčemu novému, a tak jsme spojili dřevo se sklem. Žádná konceptuální práce, jaká je třeba uvnitř u těch zátiší, to není. Tohle jsou opravdu volné objekty, symbolizující tak možná naší svobodu mysli,“ dodává k tomu se smíchem Marek Šilpoch.

Poslední část výstavy, koláže fotografií z předchozích výstav studentů Ateliéru skla profesora Rony Plesla, se nachází v chodbě jezuitské koleje, která je přístupná z klatovského náměstí Míru. ∞


Sklo nebo život! (práce studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze – ateliér prof. Rony Plesla)
PASK – Pavilon skla v Klatovech (Hostašova 917, Klatovy)
19. 6.—22. 9.